Prodej uhelné elektrárny ČEZ Počerady kontroverznímu podnikateli Pavlu Tykačovi a její další dlouhodobý provoz by rozvrátil klimatickou i energetickou strategii státu. S dlouhodobým provozem největšího českého zdroje skleníkového oxidu uhličitého i toxické rtuti totiž nepočítá Státní energetická koncepce ČR. Naopak počítá s přednostním využitím uhlí v účinnějších teplárnách. Elektrárna Počerady spaluje 5 milionů tun uhlí ročně, ale celé dvě třetiny energie proletí bez užitku komínem.

Přesto Daniel Beneš, generální ředitel strategické většinově státní firmy, usiluje o odprodej elektrárny. V roce 2017 mu Dozorčí rada ČEZ neschválila prodej za 10 miliard korun, neboť byl nevýhodný, nyní hrozí prodej za pouhé 2 miliardy [6]. Před dvěma lety se záměr také stal předmětem protestu ekologických organizací i osobností.

Elektrárna Počerady je jednou z nejhoších v České republice, co se týče emisí i energetické účinnosti.

Experti Hnutí DUHA a Greenpeace zjišťovali několik týdnů informace o ekonomických a strategických aspektech dalšího kola obchodu a vytvořili analýzu, která problematický obchod mapuje.

Nejdůležitější zjištění dokládající naprostou nevýhodnost a nebezpečnost plánovaného prodeje elektrárny pro občany, stát i ČEZ jsou:

  • Ztráta kontroly nad uhlím. ČEZ by prodejem automaticky ztratil kontrolu nad uhlím v rámci územních limitů těžby za 88 miliard korun. Uhlí mu podle dosavadních smluv musí Tykačova Vršanská uhelná prodávat v následujících letech za garantovanou cenu. To by však prodejem skončilo a Tykač by získal nejen elektrárnu, ale i kontrolu nad uhlím. ČEZ by tak přišel i o budoucí strategickou kontrolu nad veškerým dostupným hnědým uhlím v ČR. Prodej (ani za 8 miliard) proto nedoporučila analýza společnosti ERSTE.
  • Ztráta strategického pozemku. Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje ani území plány obcí nepočítají s žádnou novou plochou pro velký zdroj elektřiny. ČEZ by prodejem přišel o možnost vybudovat například další plynovou elektrárnu, pokud by byla potřeba.
  • Ohrožení dodávek uhlí pro teplárny. Státní energetická koncepce ČR počítá s odstavením této a dalších elektráren a preferencí dodávek uhlí pro teplárny. Plány Pavla Tykače jsou úplně opačné, ohrožují tedy bezproblémový provoz tepláren a mohou způsobit nárůst ceny tepla.
  • Cesta mimo Pařížskou dohodu. Elektrárna Počerady vypouští ročně 5,5 milionu tun CO2 (tedy téměř tolik co vypustí všechna tuzemská nákladní auta dohromady). Přitom ČR vyváží v elektřině 2,5 násobek produkce tohoto neefektivního zdroje. Pokračování zbytečného provozu znamená jednoznačný konflikt s maximální snahou, kterou je nutné vyvinout pro dosažení stabilizace oteplování na relativně bezpečné hranici 1,5 či maximálně dvou stupňů Celsia.
  • Ohrožení obcí a Ústeckého kraje. Elektrárnu Počerady by vlastnil Pavel Tykač (prostřednictvím firmy se sídlem na Kypru), který ovládá také elektrárnu Chvaletice. Zároveň těží na velkolomech Vršany a ČSA, které tyto elektrárny zásobují uhlím. To by z jeho skupiny firem dělalo druhého nejsilnějšího hráče v oblasti uhelné elektřiny a poskytlo by mu to další politický i finanční kapitál potřebný na poslední pokus o prolomení těžebních limitů na ČSA a zbourání města Horního Jiřetína a osady Černice (většina uhlí z ČSA jde do elektrárny Chvaletice). Prodej by také ohrozil dobře nastavený trend ozdravení a restrukturalizace Ústeckého kraje. 

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:
“Prodej je časovaná bomba, dlouhodobý provoz velké a plýtvavé uhelné elektrárny Počerady by rozmetal energetickou strategii státu i šance naplňovat v ČR Pařížskou klimatickou dohodu. Ohrozit by mohl také dodávky tepla pro domácnosti a zároveň obce, které chrání limity těžby uhlí. Pavel Tykač by rozhodně neměl dostat do rukou tak velkou elektrárnu na strategickém pozemku a kontrolu nad v budoucnu jediným dostupným uhlím. Opakovaně ukazuje, že zájmy státu a občanů, ochrana zdraví či klimatu jsou mu naprosto ukradené.”

Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace ČR, řekl:
“Nedávno se Daniel Beneš v médiích prsil, jak ČEZ bude uzavírat staré uhelné elektrárny. Ve skutečnosti ale chce firma stavět nový uhelný zdroj v Mělníku a nejšpinavější českou elektrárnu chce pod cenou prodat Pavlu Tykačovi. ČEZ se snaží působit dojmem zodpovědné firmy, ale stavbou nových a prodejem starých uhelných elektráren se emise skleníkových plynů a znečištění ovzduší opravdu nesnižují. Je to asi podobný greenwashing, jaký firma v současné době předvádí ve svých reklamách masivně vysílaných v televizi a v kinech.”