Naše země musí výrazně přidat ve snižování emisí zdraví škodlivého jemného polétavého prachu (PM2,5 – částice menší než 2,5 tisícin milimetru), pokud chce dosáhnout svého cíle pro čisté ovzduší do roku 2030. Vyplývá to z analýzy návrhu Národního programu snižování emisí ČR, který předložilo Ministerstvo životního prostředí k veřejnému připomínkování [1]. 

Znečištění ovzduší u nás ročně předčasně zabije přes deset tisíc lidí a způsobuje ekonomické škody 150 miliard korun ročně [2]. Limity pro koncentraci jemného prachu doporučené Světovou zdravotnickou organizací u nás splňují jen nejhlubší lesy [3].

Významným zdrojem znečištění ovzduší jsou uhelné elektrárny.

Předložená analýza – kterou zpracovali odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu – také ukazuje, že snížení emisí prachu na potřebnou úroveň je proveditelné [4]. Podle nevládních organizací zabývajících se ochranou ovzduší to však znamená, že se rozhodně neobejdeme bez výměny starých (zejména uhelných) kotlů a kamen, útlumu uhelných elektráren i spalování nafty a benzínu v dopravě. Tyto změny jsou navíc nutné kvůli snižování emisí skleníkových plynů a českému příspěvku ke globálnímu snažení o zastavení změny klimatu na relativně bezpečné úrovni.

Od roku 2007 do roku 2016 se podařilo v ČR snížit množství prachu vypouštěného do ovzduší o tři tisíce tun. Tempo však bylo příliš pomalé (a u domácích kotlů dokonce emise vzrostly), a proto nám nyní zbývá za dalších jedenáct let snížit o 22 tisíc tun, abychom  dosáhli cíle pro rok 2030 a dostatečně chránili zdraví [4]. Také oxidy dusíku a oxid siřičitý je nutné výrazně snížit (o 40 % oproti současnému znečišťování), mimo jiné proto, že z těchto látek za určitých podmínek vzniká prach druhotně až v ovzduší jako sekundární prach [6]. Česká republika dlouhodobě překračuje imisní limity pro nejvýznamnější znečišťující látky, a proto je pod zvýšeným dohledem Evropské komise. Ta proti ní vede řízení pro nesplnění povinnosti, tzv. infringement [7].

Největšími zdroji jemného polétavého prachu (primárního i sekundárního dohromady) dle analýzy jsou [6]:
●    40 % – kotle a kamna na uhlí a dřevo (podíl biomasy a uhlí na znečišťování ovzduší je vyrovnaný, ale biomasy se k vytápění spotřebuje dvojnásobek, topení biomasou tedy způsobuje v průměru poloviční znečištění, 80 % znečištění z lokálních topenišť pochází ze starých kotlů na uhlí či dřevo a kamen na uhlí),
●    20 % – uhelné elektrárny a teplárny (zejména kvůli tomu, že jsou hlavními zdroji oxidů dusíku a oxidu siřičitého, z nichž prach za určitých podmínek vzniká v ovzduší),
●    doprava (celkový příspěvek není velký, ale je hlavním zdrojem  znečištění prachem v oblastech s největší koncentrací lidí, navíc je zodpovědná za překračování limitů pro oxidy dusíku v Praze a Brně).

Nevládní organizace proto apelují na MŽP, aby v další fázi přípravy Národního programu snižování emisí ČR, tedy v návrhové části této koncepce, zapracovalo zejména (ale nejen) tato nutná řešení:

●    komplexní plán pro vyčištění lokálního vytápění zahrnující [8]: pokračování kotlíkových dotací, na které dosáhnou i nízkopříjmové domácnosti, úpravu dávek na energie na čistá paliva pro nejchudší domácnosti, nastavení postupného růstu energetické daně z uhlí a zvýšení těžebních poplatků u hnědého uhlí,
●    vyloučení výjimek z nových limitů pro znečištění ovzduší z uhelných elektráren [9] a realizaci Státní energetické koncepce ČR, která požaduje útlum nízkoúčinné výroby elektřiny z uhlí,
●    ve městech připravit a schválit regulační řády pro smogové situace, novelizovat pravidla pro vznik nízkoemisních zón a přednostně připravit a schválit zóny ve městech, kde je znečištění z dopravy největší.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:
“Podrobná analýza stavu a vývoje znečištění ovzduší od odborníků z Českého hydrometeorologického ústavu hovoří jasně. Znečištění prachem snižujeme dosud příliš pomalu. K ochraně lidského zdraví podle českých i evropských pravidel bude nutné v následujících letech snižovat množství prachu sedmkrát rychleji. Nevidím jinou možnost, než aby Ministerstvo životního prostředí připravilo komplexní program pro čisté lokální vytápění a rezolutně odmítlo udělování výjimek z nových limitů pro uhelné elektrárny. Krizové je však i znečištění ovzduší z dopravy ve městech.” 

Daniel Vondrouš, ředitel Zeleného kruhu, řekl:
“Oceňujeme, že Ministerstvo životního prostředí umožnilo zástupcům ekologických organizací připomínkovat přípravu programu, který má snížit množství škodlivin v ovzduší. Minulé návrhy řešení pro nejpostiženější regiony soudy odmítly jako nedostatečné. Ministerstvo už konečně musí začít jednat, analýza jeho vlastních odborníků mu k tomu dává víc než dostatečnou oporu.” 

Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace ČR, říká:
“Pokud jde o znečištění z velkých uhelných zdrojů, Ministerstvo životního prostředí nemusí v tuto chvíli vymýšlet ani zavádět žádná nová řešení. V celé Evropě platí nové emisní limity a ministerstvo by tedy mělo hlavně dohlédnout, aby se dodržovaly a aby z nich elektrárny nedostávaly výjimky. Již brzy bude mít zřejmě první příležitost. O výjimku si žádá elektrárna Chvaletice, a to obzvlášť drzým způsobem. Na jeden z bloků chce nainstalovat levnou a nedostatečnou technologii, na niž si žádá výjimku, protože by se do zákonné normy nevešla. A to i přesto, že by mohla klidně zvolit účinnější filtry, které by nové emisní limity splnily. Takové jednání znečišťovatelů by ministerstvo rozhodně nemělo podporovat.”

Miroslav Šuta, expert v oblasti ekologických a zdravotních rizik, Centrum pro životní prostředí a zdraví, říká:
“Z analýzy není jasně, zda a jakým způsobem zohlednila emise z automobilů, které mají poškozený nebo nelegálně vymontovaný filtr prachových částic (DPF). Také není uvedeno, zda uvedené emise oxidů dusíku vycházejí z fiktivních laboratorních emisí nebo zda zohledňují až mnohonásobně vyšší emise v reálném provozu, které odhalila aféra dieselgate. Znečištění ovzduší v Praze a v Brně pocházející převážně z dopravy má přitom na svědomí několik stovek předčasných úmrtí ročně, zvýšení výskytu bronchitidy a astmatu u dětí a značných počet hospitalizací pro nemoci dýchacího ústrojí a kardiovaskulární onemocnění.”