Dle analýzy organizace World Weather Attribution byly smrtící povodně a srážky, které tento měsíc zasáhly střední Evropu, vlivem klimatické změny až dvakrát pravděpodobnější.
Jaroslav Bican, vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR, říká: „Povodně ve střední Evropě připomněly, jak moc je akutní donutit znečišťovatele platit za následky klimatické krize, kterou způsobují. Fosilní společnosti jako Total, Shell a OMV, ale třeba také EPH Daniela Křetínského či Se.ven Pavla Tykače dosáhly mimořádných zisků díky emisím způsobujícím oteplování klimatu, zatímco obyčejní občané od Vídně po Varšavu a napříč EU mají nést náklady za způsobené škody. Greenpeace vyzývá evropské lídry, aby stáli za svými lidmi, a ne na straně fosilního průmyslu, a donutili klimatické znečišťovatele zaplatit za tyto historické škody.“
Studie World Weather Attribution varuje, že povodně, při kterých letos přišlo o život 24 lidí, budou v důsledku dalšího oteplování způsobeného spalováním fosilních paliv v budoucnosti ještě ničivější. Zároveň zdůrazňuje, že náklady spojené s klimatickou změnou rostou, přičemž Evropská unie přislíbila 10 miliard eur na opravy po povodních.
Náklady způsobené těmito povodněmi – od škod na veřejné infrastruktuře po ztrátu pracovních dní, zničené domovy, spotřebiče a auta – mohou ovlivnit státní rozpočty a střednědobou inflaci. Rakouské pojišťovny odhadují škody až na 1 miliardu eur (25 miliard českých korun). Polská vláda již přislíbila okamžitou pomoc v hodnotě 2 miliard zlotých (11.8 miliardy českých korun) na podporu rodin a renovace domovů. Rumunská vláda již přidělila 100 milionů RON (505 milionů českých korun) postiženým domácnostem. Současné odhady ekonomických dopadů se mohou výrazně zvýšit.
V Česku se podle odhadů pojišťoven škody vyšplhaly na 19 miliard českých korun. Velký problém představuje také podpojištěný majetek mnoha firem se základnou v záplavových oblastech a zcela nepojištěné nízkopříjmové domácnosti, které nesou největší břemeno. Kdo tyto škody zaplatí? Ačkoli české firmy, včetně nadace rodiny Tykačových, která plánuje přispět několika desítkami milionů korun, a energetické skupiny EPH, jež slibuje pomoc především seniorům, nabízejí nějakou formu podpory, jejich příspěvky jsou ve srovnání s obrovskými zisky z fosilního byznysu a skutečným rozsahem škod naprosto směšné. Tyto dary spíše slouží k budování reputace než k řešení skutečných problémů. Největší znečišťovatelé, jako Pavel Tykač a Daniel Křetínský, by měli nést plnou odpovědnost za devastaci, kterou jejich podnikání způsobuje. Není přijatelné, aby náklady na obnovu nesli obyčejní lidé a státy, zatímco korporace nadále profitují z ničení životního prostředí.