Dnes začínají na půdě OSN v New Yorku závěrečná jednání o Globální oceánské úmluvě, která potrvají do 3. března. Jejich výsledek rozhodne o osudu světových oceánů pro další generace. K vytvoření ambiciózních pravidel pro omezení destruktivní lidské činnosti na volných mořích se zavázalo přes 50 zemí včetně Česka, jejich součástí má být i vytvoření sítě mořských rezervací na 30 % jejich rozlohy. Následujících 14 dní ukáže, jestli dvacet let trvající úsilí Greenpeace, vědců a progresivních států skončí úspěchem. Globální výzvu Greenpeace za ochranu oceánů podepsalo téměř 6 milionů lidí, včetně více než 70 tisíc z Česka.
Na posledních jednáních v srpnu loňského roku státy pokročily právě v oblasti oceánských rezervací. To dává naději, že by mohla být schválena dostatečně ambiciózní a jasná pravidla pro lidskou činnost na volných mořích, tedy v oblastech, které jsou za jurisdikcí národních států a pokrývají více než 60 % rozlohy oceánů. Stále ale přetrvávají sporné body, které se týkají financování schválených opatření a sdílení přínosů z mořských genetických zdrojů. Některé státy globálního severu v srpnu odmítaly až do posledních dnů přistoupit na kompromisní návrhy, které by zajistily méně rozvinutým státům přístup k tomuto odvětví a případným ziskům.
Pokud se ani v následujících dnech nepodaří schválit oceánskou smlouvu s dostatečně ambiciózními a jasnými pravidly pro ochranu volných moří, není možné splnit cíl, ke kterému se světové společenství zavázalo v prosinci na konferenci OSN o biodiverzitě v kanadském Montrealu, tedy ochránit do roku 2030 30 % rozlohy moří a pevniny.
“Oceánům vděčíme za mnohé. Pohlcují až třetinu oxidu uhličitého z atmosféry, absorbují 90 % přebytečného tepla, produkují polovinu kyslíku na planetě a jsou zdrojem obživy pro miliardy lidí. Přesto je lidstvo dohnalo na pokraj katastrofy, ať už přímo prostřednictvím nekontrolovaného drancování ryb, rizikové těžby ropy či nerostů, nebo skrze postupující změny klimatu, které oceány oteplují a okyselují. Je čas to oceánům vrátit. Šance jako je teď se objeví maximálně jednou za generaci,” říká Jan Freidinger z Greenpeace.
Silná smlouva musí být podle Greenpeace schopna zajistit zřízení oceánských rezervací s nejpřísnějšími stupni ochrany napříč všemi volnými moři, kde budou zakázány či regulovány činnosti, jako je destruktivní komerční rybolov či hlubinná těžba. Konference smluvních stran (COP) vytvořená na základě schválené smlouvy musí být schopna přijímat rozhodnutí o všech potenciálně škodlivých činnostech uvnitř chráněných oblastí a její rozhodnutí musí být nadřazena všem regionálním a sektorovým orgánům, které doposud upravují pravidla na volných mořích. Konference smluvních stran musí být také schopna pracovat na základě většinového hlasování, nikoliv na základě konsensu, aby se zabránilo tomu, že jednotlivé země budou ochranu životního prostředí brzdit nebo blokovat.