Po více než čtyřech letech jednání a  opakovaných odkladech kvůli pandemii Covid-19 schválilo dnes na konferenci o biologické rozmanitosti COP 15  více než 200 států dohodu, která má nasměrovat lidstvo do roku 2050 k fungování v souladu s přírodou. Přestože je dohoda označovaná jako průlomová, obsahuje řadu otazníků a změkčení původních cílů.  

Greenpeace vítá, že ve výsledné  dohodě na COP15 byla výslovně uznána práva, role, území a znalosti původních obyvatel, což je nejúčinnější ochrana biologické rozmanitosti, která vzešla z jednání OSN o biologické rozmanitosti.

An Lambrechts, vedoucí delegace Greenpeace na COP15, uvedla:
„Domorodé národy jsou nejschopnější a nejznalejšími strážci přírody. Pokud budou domorodí obyvatelé ve vedoucích rolích, je zde velký potenciál pro ochranu biologické rozmanitosti. Ochrana založená na právech je budoucností ochrany přírody. Přímé financování domorodých národů je dalším zásadním krokem.“

Jan Freidinger z Greenpeace ČR pokračuje:
“Vítáme, že se státy se dohodly na ochraně a obnově 30 % planety – oceánů, moří, vnitrozemských vod i pevniny do roku 2030, nicméně text neobsahuje jasné vyloučení škodlivých aktivit z chráněných území a existuje hrozba, že skutečná ochrana zůstane jen na papíře.”  

COP 15 sice přinesl v mnoha ohledech zásadní průlom v globální ochraně biodiverzity, ale stále zůstávají pochybnosti zda jsou dohodnuté nástroje, včetně financí, které výsledná dohoda přináší, dostatečné pro zastavení masového vymírání druhů na naší planetě. Dohoda není navíc právně závazná a zkušenosti z klimatických COPů jasně ukazují, že slova a sliby jsou jedna věc, ale realita a skutečné naplňování slibů v praxi věc druhá. Záchrana přírodní rozmanitosti naší planety tak z velké míry závisí na rychlosti implementace dohody a vůli především vyspělých států mobilizovat dostatečné zdroje, bez kterých se dohoda nemá šanci naplnit. 

Je nutné, aby státy  promítly dohodu do ambiciózních národních plánů a politik v oblasti biologické rozmanitosti tak, aby byly v souladu s globálním cílem zvrátit úbytek biologické rozmanitosti do roku 2030. To se týká i EU a Česka.

Jan Freidinger k tomu dodává: 
„Konečný účet se nebude dělat na základě textu dohody, ale podle toho jak dobře se dohoda bude implementovat. České předsednictví a EU má již zítra během jednání ministrů životního prostředí EU o unijním Zákonu o obnově přírody možnost dokázat, že Montrealská dohoda pro ně není jen cár papíru, když vyjádří jednoznačnou podporu návrhu Komise obnovit do roku 2030 nejméně 20 % pevniny a nejméně 20 % mořských oblastí EU, přičemž pro všechny ekosystémy budou stanoveny smysluplné cíle.”