Rok 2019 předznamenal konec spalování uhlí na našem kontinentu. Slovensko oznámilo, že skončí s těžbou hnědého uhlí a uhelné elektrárny zavře do roku 2024. Konec uhlí překvapivě ohlásilo také Řecko. Celkově se tak jedná již o čtrnáct evropských států, které skončí s uhlím do roku 2030. Německo chce s uhlím skončit nejpozději do roku 2038. S uhelnými elektrárnami chce navíc zavírat i jaderné a plánuje získávat více než 80 procent elektrické energie z obnovitelných zdrojů. U nás první vážnější debata o konci uhlí začala minulý rok v podobě ustanovení tzv. Uhelné komise jako reakce na rozsáhlé demonstrace studentů v rámci celosvětového hnutí Fridays for Future.
Proč chceme rok 2030
Rychlý konec všech českých uhelných elektráren do roku 2030 je nutné navrhnout zejména kvůli splnění českého podílu na ochraně globálního klimatu. Současné plány totiž prostě nevedou k dosažení globálního cíle Pařížské dohody, tedy zastavení růstu teploty na úrovni ideálně 1,5 stupně (a maximálně 2 stupně) oproti předprůmyslovému období.
K závěru, že by země Evropské unie měly se spalováním uhlí skončit kolem roku 2030, dospěl i mezinárodní think-tank Climate Analytics, který analyzoval různé existující studie Mezinárodní energetické agentury a Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC). K tomuto cíli se hlásí také Greenpeace ČR a jsme přesvědčeni, že uzavření uhelných elektráren v tomto termínu je technicky možné.
V roce 2018 české ekologické organizace zveřejnily studii německé konzultační společnosti Energynautics, která je přístupná na www.chytraenergie.info. Modelovala českou energetickou síť v roce 2030 a ukázala, že může bezpečně fungovat i bez velkých uhelných elektráren a snížit podíl uhlí v našem energetickém mixu jde velmi rychle. Více než 20 procent elektřiny ročně vyvážíme do zahraničí. Prvním a nejjednodušším krokem by tak bylo vypnout nejšpinavější uhelné elektrárny (Počerady a Chvaletice), které vyrábí energii prakticky pouze na vývoz. Zisk totiž zůstává soukromým společnostem, kdežto důsledky a externality jejich provozu platíme všichni z našich daní.
Další kroky již budou vyžadovat celou řadu opatření, od výraznější podpory úspor spotřeby energií ve všech sektorech přes náhradu odstavovaných kapacit obnovitelnými zdroji po transformaci teplárenství. To, co tento vývoj blokuje, jsou pouze zájmy firem, které mají z uhlí zisky a nechtějí se vzdát svých pozic. Naopak nahrává nám rostoucí cena emisních povolenek na CO2, klesající cena obnovitelných zdrojů a stále větší zájem chránit klima u veřejnosti, politiků i části firem. Konec spalování uhlí je nejrychlejším a ekonomicky jedním z nejvýhodnějších opatření na ochranu klimatu, protože již existují dostupné technologie, jak uhlí nahradit. Právě těmito problémy by se měla zabývat Uhelná komise a náš zástupce Jan Rovenský v ní přijal účast proto, aby tyto varianty podporoval a snažil se o nich přesvědčit další členy.
Co je Uhelná komise
Zřízení Uhelné komise bylo inspirováno podobnou institucí v Německu. Tato komise je poradním orgánem české vlády, který jí má doporučit, kdy a za jakých okolností přestane Česká republika těžit uhlí a vyrábět energii jeho spalováním. Výstupy komise se očekávají už tento rok na podzim.
S účastí v Uhelné komisi jsme souhlasili po dlouhé úvaze, protože ji vnímáme jako důležitou platformu a nástroj na to, jak se pokusit prosadit co nejrychlejší odchod ČR od uhlí. Věříme, že budeme schopní datum konce uhlí v českých elektrárnách posunout co nejblíže k roku 2030. Naše účast má také pomoci celospolečenské debatě k tomuto tématu. Chceme ukázat, že spalování uhlí (zejména pak ve starých uhelných elektrárnách) škodí zdraví českých občanů i globálnímu klimatu a že je možné s ním skoncovat mnohem dříve, než se ještě před pár lety předpokládalo. Vývoj v mnoha dalších zemích EU to dokazuje.
Rychlý konec uhlí je nutné navrhnout a modelovat nejen kvůli splnění českého podílu na ochraně globálního klimatu, ale také kvůli tomu, že růst ceny emisní povolenky pro CO2 může uhelnou energetiku zlikvidovat ještě před koncem životnosti uhelných elektráren. I proto musí Uhelná komise odpovědět na otázku, jak se bez uhlí obejít už za 10 let. Důležitým požadavkem, se kterým jsme do Uhelné komise šli, je potřeba uzavřít co nejdříve nejšpinavější elektrárny, jejichž produkce jde masivně na vývoz. Ze všeho nejdříve by se měla zavřít největší česká elektrárna, s nejnižší účinností, tedy hnědouhelná elektrárna Počerady.
Spolu s rozhodnutím o ukončení spalování uhlí a konkrétními daty, kdy budou uhelné elektrárny odstaveny, musí být také řešeny otázky spravedlivé transformace uhelných regionů a zajištění pracovních míst tam, kde se uhlí dosud těží a dominantně spaluje. Výstupem musí být konkrétní a spravedlivá řešení, podložená tvrdými daty. Lidé pracující pro uhelné firmy musí vědět, že je nikdo nehází přes palubu. Lidé z uhelných regionů si zaslouží investice do své budoucnosti.
Naše fungování v Uhelné komisi je samozřejmě podmíněno tím, že se tento orgán bude opravdu snažit najít cestu, jak rychleji chránit klima a naše ovzduší, a nestane se naopak mluvčím uhelné lobby či zbytečnou žvanírnou bez reálného dopadu.
Greenpeace ČR se nebojí hájit veřejný zájem proti přesile, ani za zdánlivě nemožných podmínek, taková je naše role již od vzniku naší organizace. Jsme si vědomi, že v české Uhelné komisi je sedm organizací, které ještě v roce 2015 prosazovaly těžbu uhlí až do konce tohoto století prostřednictvím prolomení limitů těžby na dole ČSA. Naopak v komisi chybí klimatologové, zástupci čisté moderní energetiky či zástupci obcí, které těžba uhlí ohrožuje. Proto je potřeba, aby v ní byl slyšet náš hlas. Ale zároveň je potřeba, aby bylo slyšet co nejvíce hlasů i od aktivních lidí, kteří v Uhelné komisi nejsou a chtějí nám ambiciózní odklon od uhlí pomoci prosadit – ať už to budou vědci, klimatičtí aktivisté, lidé z regionů a třeba právě vy, čtenáři magazínu Greenpeace.