Článek se svolením autorky přebíráme ze serveru Aktuálně.cz
Ti z vás, kdo si četli můj minulý blogový příspěvek, vědí o mých obavách ze sucha, které na naší zemi kvůli globální změně klimatu brzy tvrdě dopadne. V blogu jsem nastínila, jak by v době po-koronavirové mohla Česká republika využít nabízející se unikátní šance k transformaci naší společnosti ekonomickými pobídkami směrem k udržitelné budoucnosti. Týká se to mimo jiné i naší schopnosti lepšího využití vody, abychom neztratili svůj současný životní standard.
Nemá smysl si nalhávat, že boj se suchem lze vyhrát bez změny státní politiky. Dokud například stát nezačne přísně regulovat množství pesticidů využívaných v zemědělství, naše krajina nikdy neobživne a nebude zadržovat vodu. Postup sucha je ale možné zbrzdit odpovědným přístupem každého z nás. A kdo ví – třeba právě tím získáme čas pro další generaci politických lídrů, kteří situaci změní k lepšímu. Níže proto nabízím několik příkladů, jak můžeme jako jednotlivci ke zlepšení situace přispět.
Postup sucha je možné zbrzdit odpovědným přístupem každého z nás.
Jako první se nabízí to nejsnazší – vodou neplýtvat. Třeba nenechávat vodu téct, když si čistíme zuby. Nebo zbytečně neodtáčet vodu nevhodné teploty do výlevky. Příkladů je řada a určitě máte svoje vlastní opatření, která už dávno děláte.
Za druhé, když už vodu skutečně potřebujeme, je dobré se zamyslet nad tím, jestli ji není možné nějak recyklovat, tedy použít vícekrát. Tím se dostáváme k problematice takzvané šedé vody. Každým otočením kohoutku proudí do našich domácností pitná voda, která se často během pár chvil promění v „odpad“, který následně vypouštíme do kanalizace. Přitom pitná voda se stává vodou odpadní třeba jen tím, že v ní opláchneme ovoce před jídlem, umyjeme si ruce, nebo se vysprchujeme. Přitom to, co je pro nás odpadem, ještě může dost dobře posloužit jinde.
Pokud tedy máte dostatek financí a odvahy k tomu, abyste si rozkopali dům nebo byt a vybudovali v něm systém vodovodních rozvodů na šedou vodu, neváhejte. Vaše investice bude odměněna nejen úsporou vody, ale i zaslouženým pohodlím. Pro nás ostatní také existuje řešení, i když o něco méně pohodlné. Bude nám k němu stačit trochu odhodlání a pár desítek korun na pořízení kbelíku, lavoru či větší mísy. Šedou vodu můžeme doma snadno a běžně jímat do zmíněných nádob, když si nad nimi například budeme umývat ovoce, zeleninu nebo ruce, a pak touhle vodou spláchneme na toaletě, zalejeme květináče, zahrádky nebo třeba jen stromy na ulici. Zjistíte, že množství vody, které takto denně vyprodukujeme a znovu použijeme, je docela velké. Kbelík vody denně ke kořenům stromu či keře přitom může být v období sucha rozdílem mezi životem a uschnutím…
Třetím opatřením, které vyžaduje ještě méně práce, je přehodnocení vztahu k vašemu anglickému trávníku, pokud ho tedy máte. Jeho údržba – vyjma pravidelného sekání – totiž vyžaduje týdně přibližně 25 až 40 litrů vody na metr čtvereční. Vynásobte to rozlohou vaší zahrady a počtem týdnů, kdy musíte zalévat a dostanete se na závratný objem vody… . Co kdybyste si ale řekli, že, anglický trávník nemusíte mít po celé ploše zahrady? Co kdybyste na její části přešli na jiný systém péče a namísto sekání jednou za týden sekali třeba jednou za měsíc? Je to nepatrná změna, ale se zásadním dopadem. Jakmile totiž přestanete trávník každý týden sekat, nebudete ho muset tolik zalévat. Proč? Trávník totiž po posekání potřebuje následně energii a vodu na svou regeneraci. Nižší trávník navíc není schopen chránit půdu před dopadajícím slunečním zářením a ztrácí se tak půdní vlhkost. Každý centimetr trávy se prostě počítá. Pokud vám tedy nebude vadit mít místo 2 cm vysokého „angličáka“ trávník s délkou stébel třeba 5 -10 cm, právě jste významně zredukovali spotřebu vody na své zahradě. A pokud chcete být na své zahradě za rebela, sekejte nějaký její kousek jen dvakrát do roka. V ten moment už totiž nebojujete pouze se suchem, ale i s úbytkem hmyzu v naší krajině, protože umožníte vznik motýlí louky s řadou kvetoucích rostlin.
Během sucha neživoří pouze rostliny, ale i všichni živočichové, od hmyzu až po ptáky a savce. Je proto dobré, když po zahradě vytvoříte pár pítek pro různé živočichy. Stačí plastová miska schovaná někde na trávníku v rohu zahrady, kam přiletí hmyz, u hromady větví, kam zavítá ježek, nebo třeba zavěšené na větvích stromů pro ptáky. Vždy ale myslete na to, že je dobré do pítka vložit větvičku, či tam dát třeba kousek látky nebo pletiva. To zaručí, že se vaše pítko nestane namísto oázy života záludnou smrtící pastí. Častokrát se totiž stane, že do pítka někdo spadne a bez této drobnosti se z něj nemá šanci dostat (stejně tak je dobré na to myslet u sudů s vodou a i do nich dát větev nebo třeba pletivo…).
Za čtvrté. Jestli máte zahradu obehnanou zdí či plotem, pak je dobré vysadit popínavé rostliny. Ty totiž pomohou zastínit část zahrady před sluncem a tím opět zmenšit odpar. Navíc vytvoříte další prostor, ve kterém může něco žít. Trávníky jsou totiž ve své podstatě mrtvými oblastmi – nic na nich nekvete a nic moc na nich nežije. Stejně tak se vyplatí výsadba keřů či rovnou několika stromů na nejvíce osluněných místech. Tím vznikne příjemný stín chránící vaši zahradu před suchem. Je zřejmé, že plody tohoto opatření nebudete sklízet vy, ale vaše děti či jejich vnuci…
Za páté. Pokud máte zahradu trochu větší, pak zvažte, jestli si nechcete v nevyužívaném rohu vybudovat kompost. Ono to na první pohled vypadá pracně, ale uvidíte, že to stojí za to. Kompost vám totiž začne dávat organickou hmotu, kterou můžete vracet do půdy své zahrady. A je to právě organická složka, která umožňuje půdě zadržovat větší množství vody a tím zlepšovat podmínky pro všechno, co na vaší zahradě roste. Nejenom že tak budete mít možnost, jak se zbavovat organického odpadu bez nutnosti placení poplatku za jeho svoz, ale navíc získáte cennou surovinu pro boj se suchem.
A za šesté, pro opravdové zahradní „gurmány“ se nabízí vybudování zahradního jezírka, do kterého svedete dešťovou vodu ze střechy domu. Zahradní jezírko je pro místní mikroklima naprosto neocenitelné a navíc funguje jako významný prvek obohacující místní biodiverzitu. Umožňuje totiž v zahradě život druhům, které nutně potřebují vodní plochu. Vyjma příjemného chladu v jeho blízkosti se tak můžete těšit na množství vážek, šídel, ale třeba i žab! Navíc získáte plochu, kde můžete shromažďovat dešťovou vodu a tím ji zadržovat v naší krajině…
Máte další návrhy a rady, jak můžeme jako jednotlivci bojovat s nastupujícím suchem? Napište je do komentářů! Ráda se nechám inspirovat.
MAGDALENA DAVIS – twitter
Narozena 17. dubna 1976, své dětství prožila ve středočeském Mníšku pod Brdy. Po studiu dobříšského gymnázia se zamilovala do oboru biologie, který odešla studovat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Po absolvování magisterského studia získala stipendium na University of Western Australia v australském Perthu, kde následně získala doktorský titul. Než se stala političkou, působila jako bioložka a následně manažerka v soukromé konzultační firmě specializující se na životní prostředí. Do politiky se aktivně zapojila v roce 2014, kdy kandidovala do zastupitelstva rodného Mníšku pod Brdy a umístila se jako první náhradnice. Zastupitelkou se stala v roce 2016 po rezignaci jedné ze stranických kolegyň. Od roku 2015 je členkou Strany zelených, od ledna 2018 byla její první místopředsedkyní, načež se v lednu 2020 stala spolupředsedkyní Zelených. V roce 2018 obhájila zastupitelský mandát v Mníšku pod Brdy a stala se starostkou.