Řešení pandemie koronaviru a zmírňování dopadů na lidi, kteří přišli o obživu a dostali se do tíživé situace, je aktuálně priorita číslo jedna. Ale jak dál? Kam a za jakých podmínek napumpovat biliony do ekonomiky?

Jednu z cest, kterými bychom se mohli vydat, ukazuje již dříve v EU projednávaná Zelená dohoda – Green Deal. Ta se ale v posledních týdnech stala terčem některých českých politiků a ekonomů. Kritika má jeden společný rys, a to nedostatečné pochopení, o co Zelená dohoda usiluje a jaké jsou její cíle. Možná by stačilo ji přejmenovat a vynechat slovíčko zelená, které nějakým záhadným způsobem působí na řadu politiků a ekonomů jako červený hadr. Například Lukáš Kovanda pro Lidové noviny napsal, že centrální banky tiskem peněz vytvořily iluzi bohatství a podmínky pro vznik „bubliny regulací”, jejichž vrcholem jsou ty typu Green Deal, na které budeme muset zapomenout a řešit přízemnější věci než klima.

Myšlenka, že příčinou vzniku Zelené dohody je iluze bohatství, je sice odvážná, ale chybná. Zelená dohoda vznikla jako odpověď na dlouhodobé problémy, kterým čelíme. Ať už je to změna klimatu a její dopady – dlouhé epizody sucha, kolapsy lesů, neúrody, klimatická migrace – nebo další negativní jevy jako bezprecedentní úbytek živočišných i rostlinných druhů, zničení zemědělské a lesní krajiny a její neschopnost zadržovat vodu. S příchodem koronaviru žádný z těchto problémů nezmizel. Bohužel. Nestojíme tedy před otázkou buď a nebo, řešit musíme krize aktuální i ty dlouhodobé a pokud možno hledat při jejich řešení synergie. To v aktuální situaci může být právě Green Deal jako vodítko kam a za jakých podmínek pumpovat peníze do ekonomiky. 

Climate March during COP25 in Madrid. © Pedro Armestre / Greenpeace
Lidé demonstrují na podporu Green Dealu na klimatické konferenci v Madridu. © Pedro Armestre / Greenpeace

Zelená dohoda je primárně koncipovaná jako prorůstová strategie s cílem transformovat EU na spravedlivější, konkurenceschopnější a prosperující společnost. Navíc ke většině kritiků Zelené dohody se ještě nedostala informace, že to nejsou jen klimatické cíle vedoucí k dosažení uhlíkové neutrality, ale že je to komplexní návrh, který řeší řadu klíčových oblastí. Zde jen stručný výčet z mnoha proklínaných ”regulací”, které chce Zelená dohoda zavést:

  • Podpora zvyšování energetické účinnosti v průmyslu i budovách, čistých obnovitelných zdrojů energie a zajištění cenově dostupné energie.
  • Podpora železniční dopravy, omezení dotací do dopravy využívající fosilní paliva a narovnání podmínek pro leteckou a námořní dopravu.
  • Podpora a zvyšování odolnosti stávajících lesů, zvyšování jejich rozlohy a výsadba nových lesů. 
  • Omezení dovozu komodit (palmový olej, krmná soja), kvůli kterým dochází ke kácení pralesů a ničení dalších cenných ekosystémů.
  • Podpora udržitelného zemědělství a ochrany přírody, posilování odolnosti a schopnosti krajiny ukládat uhlík, omezování pesticidů a zajištění cenově dostupných a udržitelných potravin pro Evropany. 
  • Zvýšení kvality výrobků uváděných na trhy EU – budou muset být navrženy tak, aby měly delší životnost a daly se snadněji opravit a modernizovat, recyklovat a opětovně použít.
  • Omezení průmyslového znečištění a toxických látek, omezení používání mikroplastů.

Finanční zdroje a úsilí, které budou třeba na restart ekonomiky v celé EU, by měly být použity při vědomí toho, že mohou zároveň zajistit zdravější a udržitelnější zemědělství, čistější města, lepší hromadnou dopravu, moderní a konkurenceschopný průmysl či kvalitnější výrobky. Realita posledních týdnů jasně dokazuje, že čím dříve krizové momenty začneme řešit, tím budeme úspěšnější a bude nás to stát méně.

Text vyšel v Lidových novinách.