Greenpeace není žádná antivědecká organizace, proto určitě nechceme zakazovat výzkum v oblasti genového inženýrství, dokonce nám nevadí ani některá praktická využití v laboratorních či jinak uzavřených systémech (například v medicíně při výrobě inzulinu). Podporujeme však zákaz používání GM plodin v zemědělství.
Praktické využití GMO v zemědělství nám vadí, protože s sebou přináší spoustu negativních jevů, jak pro životní prostředí, tak pro společnost jako takovou. Největším problémem GMO v zemědělství je možnost kontaminace nemodifikovaných plodin genetickou modifikací, které nejsou pěstitelé schopni účinně zabránit. Dalšími negativy jsou komercionalizace osiv, prosazování jednoho určitého druhu osiva na úkor jiných odrůd často v daném místě původních, stírání rozdílu mezi potravinářským a chemickým průmyslem a masivní používání totálních herbicidů (hlavně glyfosátu) na GM plodiny, které mají vůči těmto látkám rezistenci.
V současné době je pro import do EU schváleno asi 60 různých GM plodin a pěstování GM brambor a kukuřice dokonce úřady povolily. V EU se nyní již před časem otevřela otázka, zda jsou schválená pravidla pro pěstování a import geneticky modifikovaných plodin nastavena správně a zda pod tato pravidla patří i GM plodiny vyvinuté novými technikami genetické modifikace. Soudní dvůr EU správně rozhodl, že se tato pravidla – tedy nutnost projít hodnocením rizik a jasně označovat GM plodinu při prodeji – vztahují i na nové metody genového inženýrství, tedy i na metodu CRISPR. Plodiny modifikované tímto způsobem mají stejné negativní průvodní jevy při použití v zemědělství jako předchozí metody, proto se na ně logicky vztahuje stávající legislativa Evropské unie. Nyní se objevují hlasy, že by se měla legislativa změnit, aby část GM plodin nemusela splňovat pravidla pro GM plodiny. To je z našeho pohledu absurdní.
Pokud by se měla stávající legislativa ve vztahu ke GMO nějakým způsobem měnit, tak určitě jen tak, aby ještě více minimalizovala negativní průvodní jevy dovozu a pěstování GM plodin. Zde vyvstává především otázka GM sóji, kvůli které se kácejí a vypalují tropické deštné lesy a savany v Brazílii a která je do států EU masivně dovážena kvůli masnému průmyslu. Zde by měla EU buď dovoz úplně zakázat či ho zdanit, pokud možno v rámci širšího propracovaného systému tzv. carbon border tax, který by měl zohlednit dopad pěstování plodin a průmyslové výroby na životní prostředí a klima a zvýhodnit lokální produkci před dovozem.
Obavy, že nebudeme mít čím nakrmit rostoucí populaci, jsou liché. Za prvé již dnes je jasné, že tempo růstu populace v klíčových zemích Afriky a jihovýchodní Asie se zpomalilo natolik, že již nikdy nedojde ke zdvojnásobení populace a naopak by se růst měl v horizontu několika desítek let úplně zastavit. A za druhé podle vědeckého reportu Mezivládního panelu pro změny klimatu se neuvěřitelných 35 procent jídla vyprodukovaného na naší planetě vyhodí. Již dnes tak vyrábíme takové množství jídla, které by dokázalo nakrmit o několik miliard lidí více, než jich dnes na Zemi žije. K růstu populace navíc vůbec nedochází v Evropě, kde naopak množství lidí dlouhodobě a setrvale klesá. Nemá smysl přijímat opatření měnící unijní zemědělství s odkazem na růst populace někde jinde na světě.
Problémem zemědělství v EU a především v ČR rozhodně není ztížený přístup GM plodin na trh. Problémem jsou obří jednolité lány monokultur, masivní chemizace, ztráta biodiverzity a ztráta schopnosti vázat vodu v krajině. Na tyto problémy by se měla ministerstva zemědělství a životního prostředí přednostně zaměřit namísto podpory pěstování kontroverzních GM plodin, protože ani s jedním z těchto problému nedokážou pomoci GM plodiny, které jsou už z podstaty věci nadesignované pro monokulturní pěstování a chemizaci.