Evropská komise dnes oficiálně představila svůj plán Evropské zelené dohody (European Green Deal). Přestože je objem různých opatření v něm obsažených impozantní a přísliby jsou mnohem významnější než sliby předchozích komisí, mnohé závazky jsou ovšem stále příliš slabé, nebo je třeba je vylepšit a přepracovat.

Pokud má představený plán naplnit cíle Pařížské dohody, měl by být daleko ambicióznějsí. Do roku 2040 bychom v Evropské unii měli snížit emise o 65 % oproti roku 1990 a zároveň uhlíkové neutrality dosáhnout již v roce 2040. Ovšem takový cíl se jen těžko debatuje v zemi, jejíž premiér do poslední chvíle vyhrožuje svým evropským partnerům, že zablokuje i plán uhlíkové neutrality 2050, tedy o deset let později, než by bylo třeba.

Forest Action with Burning Globe at the Catshuis, The Hague. © Pierre Crom / Greenpeace
Hořící planeta, kterou Greenpeace Nizozemsko připravilo pro novou šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyen. (c) Greenpeace © Pierre Crom / Greenpeace

V konkrétních opatřeních je pak Evropská zelená dohoda příznivá, především pro situaci v České republice. Komise plánuje, že vytvoří tzv. just transition fond na restrukturalizaci uhelných regionů a přechod na obnovitelné zdroje energie. V tomto fondu by mělo být 100 miliard eur. Samozřejmě z pohledu států, které jsou chudší nebo je pro ně obtížnějsí dosáhnout uhlíkové neutrality, je velmi dobré, že na systémové změny dostanou peníze. Nicméně často jde o země, které s dotacemi zacházejí velmi flexibilně. A Česká republika není výjimkou. Tam pramení naše velká obava – tyto peníze za žádných podmínek nesmí být utopeny ve stavbě nesmyslně drahých jaderných reaktorů.

Pokud jde o carbon border tax (uhlíková cla), jde podle mě o jeden z nejsilnějších nástrojů, jakými může Evropa ovlivňovat i klimatickou politiku států mimo EU. Je to řešením pro argument premiéra Andreje Babiše, který odmítá uhlíkovou neutralitu údajně proto, že kvůli ní bude znevýhodněn český, respektive evropský průmysl. Po zavedení takového mechanismu už se premiér nemusí o český průmysl dále bát.

Společně s dalším navrhovaným ekologickým zdaněním se v případě uhlíkových cel jedná vlastně jen o narovnání podmínek. Nemá smysl, aby byly na trhu zvýhodňovány země a firmy, které znečišťují životní prostředí a vypouštějí skleníkové plyny mimo EU, stejně jako nemá smysl, aby byla zvýhodňována námořní a letecká doprava.