Dnes je to rok od akce v dole Nováky, která proslavila boj proti uhlí na Slovensku. A to doslova po celém světě. Obrázek transparentu s nápisem Skončite dobu uholnu, který jsme ve skupině dvanácti aktivistů a aktivistek rozvinuli na těžební věži firmy Hornonitrianské bane Prievidza (HBP), mohli vidět statisíce lidí nejen na Slovensku, ale i v zahraničí. Důvodem byl fakt, že slovenská policie a místní soud v Prievidzi se rozhodly držet nás ve vazbě. Nejprve v celách předběžného zadržení, posléze ve vazební věznici v Ilavě.
Své tehdejší pocity dnes popisovat nechci, můžete si je přečíst v článku pro Deník Referendum. Naopak bych rád zhodnotil, co všechno se za rok od akce na Slovensku změnilo. Měl jsem totiž tu možnost po akci začít pracovat pro slovenskou pobočku Greenpeace jako vedoucí uhelné a posléze klimatické kampaně. Můj článek má rovněž sloužit jako podpora pro nenásilné a odvážné přímé akce, které mají potenciál zachránit svět procházející klimatickou krizí.
Slovensko totiž od výše zmíněné akce prošlo podstatnou proměnou. Oficiálně se hlásí k tomu, že v roce 2023 skončí s těžbou a spalováním uhlí. Rok 2023 se začíná objevovat ve vládních materiálech, se stejným cílem zároveň slovenská vláda vstoupila do Powering Past Coal Alliance, což je aliance států končící s uhlím. Navíc pro horníky z končících dolů stát naplánoval několik sociálních programů, které jim pomohou najít novou práci.
Nadto se Slovensko oficiálně přidalo ke státům s ambicióznějšími klimatickými cíli v rámci Evropské unie. Jako jediný stát Visegrádské čtyřky podporuje uhlíkovou neutralitu do roku 2050, stejně jako přísnější cíle pro snižování emisí do roku 2030.
Stále je to málo, jelikož Slovensko patří k osmi státům EU, kde emise skleníkových plynů v loňském roce rostly. Přesto si ale rok od naší akce pokládám klíčovou otázku. Dosáhli bychom podobných pozitivních změn bez přímé akce?
Je jasné, že pouze díky této akci uhlí na Slovensku nekončí. Kauze novácké dvanáctky předcházela poctivá práce lokálních lidí, environmentálních organizací i některých politiků. Bez aktivit starostky obce Opatovce nad Nitrou Dany Melíškové, primátorky Prievidze Kataríny Macháčkové, prievidzské environmentalistky z Priatel Zeme Lenky Ilčíkové, měření znečištění regionu organizací Greenpeace nebo poslance Karola Galeka by jistě uhlí na Slovensku nekončilo.
Debatu o klimatu na Slovensku navíc v letošním roce proměnil také nástup nových hnutí, jako Fridays for Future, Znepokojené matky, Extinction Rebellion, Bod obratu nebo Neztrácajme čas. Přesto si troufám tvrdit, že naše akce byla v celé kauze klíčová a pomohla proměnit dynamiku debaty, která se o klimatických otázkách na Slovensku vede. Výsledky podobných akcí jsou často složitě měřitelné. Nicméně jejich smyslem je mimo jiné konkrétní poukázání na znečišťovatele a skrze přímou konfrontaci také vyvolání debaty o klíčových otázkých společnosti.
Naše akce před rokem vyvolala právě podobný typ debaty. Podařilo se nám z konce uhlí udělat politické téma, kterým se alespoň na pár dní zabývaly špičky slovenské politiky i veřejného života. Podařilo se nám zlomit symbolickou moc uhelné firmy HBP, která i díky naší akci pochopila, že uhlí v Evropě vskutku odzvonilo.
Ještě jeden cíl podobné akce mívají. Dodávají odvahu těm, kteří mají strach z moci uhelných firem. Naše akce ukázala celému Slovensku, že firem jako je HBP není třeba se bát a že vzepřít se znečišťovatelům může i malá skupina lidí. A z takových lidí má fosilní průmysl strach. Odvážných, kreativních, nenásilných, kteří se nebojí čelit represi, protože bojují za mnohem vyšší cíl – ochranu planety v době klimatické krize. Nechť naše loňská zkušenost, stejně jako vývoj na Slovensku, slouží jako pozitivní příklad pro všechny, kteří chtějí chránit klima. Bez vás v tomto boji totiž nezvítězíme!