V české debatě o budoucnosti energetiky se opakovaně objevují různá silná tvrzení o tom, že pokud se nepostaví tato či jiná (většinou jaderná) elektrárna, nebudeme mít čím svítit a budeme muset elektřinu dovážet. Svítit máme čím a navíc dvacet procent elektřiny stále vyvážíme. Pojďme se podívat na některé exemplární případy z minulosti.
V minulosti nám ČEZ tvrdil, že po dostavbě bloků elektrárny Temelín, zavře část uhelných elektráren. Žádné elektrárny však nikdy nezavřel, a veškerou nadbytečnou elektřinu začal úspěšně vyvážet. Před dokončením Temelína přitom tento scénář vehementně popíral, jak se lze dočíst v dobovém rozhovoru:
Oblíbenou disciplínou je přestřelit budoucí spotřebu. ČEZ v roce 1994 očekával, že „pokud bude hrubý domácí produkt ČR růst ročně o 3,5 %, bude to znamenat roční nárůst ve spotřebě elektřiny o 2 až 3 %“. Ekonomický růst byl posléze sice slabší, nicméně slušný – jenomže spotřeba elektrické energie během devadesátých let klesala. V roce 2004 státní energetická koncepce předpokládala dnešní spotřebu na cca 66 TWh, reálné spotřeba je ale jen na 61 TWh. Pozdější energetické koncepce odhad postupně korigovaly, na 64 TWh (koncepce z 2010) a koncepce z roku 2015 se již trefila.
Někdy se jedná o pouhé “přestřelení”, někdy jde ale o zjevně vědomé manipulace. Bývalý ministr průmyslu a obchodu Martin Říman vyvolal velký poplach, když v únoru 2007 před podnikatelskou elitou na Žofínském fóru tvrdil, že během několika let hrozí nedostatek elektrické energie. Noviny jej citovaly: „Už na přelomu desetiletí…budeme spotřebovávat víc elektřiny, než dokážeme vyrobit.“ Avšak o pouhé tři měsíce později předložil vládě zprávu, kde anoncoval, že přebytek (čistý export) naopak stoupne z tehdejších 13 TWh na 18 TWh v letech 2010–2012.
Motivace pro dramatický rozpor v prognózách byla evidentní. První předpověď, která očekávala kritický deficit, sloužila jako argument pro rozšiřování uhelných dolů. Druhá, kde stejný ministr ve stejné době hlásil velké přebytky (a růst výroby), vznikla coby podklad pro žalobu proti verdiktu Evropské komise, podle něhož český průmysl nemá dále zvyšovat emise oxidu uhličitého.
V roce 2008 ČEZ i MPO svorně tvrdí, že nás čeká zásadní nedostatek elektřiny během několika let, jak ukazují dva níže uvedené obrázky z archivních prezentací:
Budeme bez nového jaderného bez elektřiny? To už tu jednou bylo…
Obdobně už v roce 2004 prohlásil náměstek ministra Martin Pecina: „Buď budeme mít nový jaderný zdroj, nebo nebudeme za patnáct let svítit.“ Když pomineme, že Pecinovi asi nikdo nevysvětlil, že i v případě nedostatku elektřiny se dá dovážet ze zahraničí a nemusí se hned sahat po svíčkách, je jasné, že jeho katastrofický scénář byl úplně mimo i s ohledem na budoucí vývoj. O patnáct let později nový jaderný zdroj nemáme a nejenže elektřinou svítíme, ale dokonce vyvážíme zhruba 20 % elektřiny, kterou vyrobíme, jak ukazuje níže uvedený graf:
Zdroj: ERÚ
Systematická selhání v energetických predikcích ale nejsou jen specialitou České republiky. Dobře je zmapované třeba opakované podhodnocování budoucího vývoje obnovitelných zdrojů Světovou energetickou agenturou. Následující graf ukazuje, jak systematicky podceňuje vývoje ročního přírůstku instalované kapacity fotovoltaických panelů. Oranžová křivka WEO 2015 v něm ukazuje, že v roce 2015 agentura předpověděla roční instalaci 40 GW solárů a klesající přírůstky každým dalším rokem. V realitě přitom instalace rostou každým rokem až na 110 GW v roce 2018.
