Jmenuji se Gor Vartazaryan, angažuji se ve studentském hnutí Fridays For Future a chtěl bych tě pozvat na stávku, která se bude konat v pátek 20. září ve 21 městech po celé České republice. Můžeš si přijít poslechnout si projevy odborníky, popovídat si s dalšími účastníky nebo se připojit k průvodu. Že to všechno už víš, ale stále váháš, jestli je se zúčastníš? Řeknu ti 3 důvody, proč rozhodně musíš přijít mezi nás.

Student Gor Vartazaryan (druhý zleva) komunikuje během stávky s policistou.

  1. Chceme najít společnou řeč
    „Hele, ty děcka zase budou stávkovat v pátek, no já se z nich můžu picnout. Proč se radši nejdou učit?“ odposlouchávám v metru rozhovor dvou postarších dam. Po chvilce seslušně a takticky zapojuji do konverzace. „Dobrý den, víte, já jsem jedním z těch studentů. Záleží mi na budoucnosti další generace a nechci jen přihlížet, jak vláda neplní to, k čemu se zavázala.“ Postupně se snažím odpovídat na všechny položené dotazy typu: „Ale co ta Čína? No to jsou stejnak jen nějaká čísla, jak jako 1,5 stupně No já nevím, ty vědci říkají kdesi cosi.“  Po tomto rutinním rozstřelu nedůvěřivých otázek se nám povedlo vést i konstruktivnější debaty. „Mluvíte o změnách klimatu doma? A nechtěli byste se přijít podívat na stávku? Jde o naši společnou budoucnost.“ Popravdě nevím, jestli měl tento rozhovor na dámy nějaký větší vliv, jelikož se naše cesty rozdělily na zastávce Staroměstská, kde dámy vystoupily. Doufám ale, že je opět uvidím 20. září jen o kousek dál – na Staroměstském náměstí, kde začíná pochod společné stávky za klima v Praze (https://www.facebook.com/events/492508301582290/). 
  2. Můžeš nás poznat osobně
    Žijeme v době hybridní války a neustále se rozpínajícího dezinformačního prostoru. Bohužel se to týká dnes i studentských stávk, které mnohé příspěvky a články v sociálních i klasických média překrucují, prezentují zavádějícím způsobem nebo přímo lživě. Pamatuji si, jak jsme po první stávce 15. března společně s dalšími spoluorganizátory na Malostranském náměstí uklízely odpadky, které se válely na zemi. Bylo jich jen málo a myslím, že těch pár kelímků a lahví tam pravděpodoběně ani nepohodili účastníci a účastnice stávek. Ale cítili jsme velkou povinnost nezanechat na místě jakýkoliv nepořádek. Byl jsem proto velmi překvapen, když jsem následující den četl na jednom  webu článek, kde bylo zdůrazněno, jak za sebou studenti na stávce zanechávali plastové kelímky ze Starbucks a další odpadky. Jen pokud přijdeš na stávku a potkáš se s námi osobně, můžeš nás poznat doopravdy bez toho všudypřítomného dezinformačního šumu. Myslím si, že je vždy velmi přínosné odpojit se na chvíli ze své sociální bubliny založené na vrstevnících a přijít na stávku nebo se podívat na otevřené schůze, které pravidelně organizujeme. Pevně věřím tomu, že po osobním kontaktu se budeme moci posunout v debatě od vymyšlených Starbucks kelímků k reálným problémům, které ohrožují naši budoucnost.
  3. Čím více nás bude, tím bude náš hlas víc slyšet
    „I kdyby nás tam mělo být fakt jen pár, tak stávkovat půjdeme. Už mě nebaví dále jen přihlížet. Musíme jednat.“ Pamatuju si na jeden z prvních rozhovorů s Petrem Doubravským, který českou odnož hnutí Fridays for Future spoluzakládal. Často slýchám argument, že přeci nepřítomnost jednoho člověka na stávce nic nezmění, ale není tomu tak. Každičká osoba se počítá. Nemusím snad ani opakovat, že celé hnutí nastartovala jediná šestnáctiletá aktivistka ze Švédska, a to úplně sama. Dnes sledujeme klimatické hnutí FFF ve více než 120 zemích. Právě ta účast každého z nás má nevyčíslitelnou cenu a každý z nás jsme součástí jednoho hlasu. Hlasu, který neustále dává najevo, aby se klimatická krize začala řešit ihned a zodpovědně.