Velkolom Bílina, těžební oblast společnosti Severočeské doly ležící na hranici okresů Most a Teplice, je smutnou ukázkou (ne) fungování českého ministerstva životního prostředí. V červenci 2019 totiž vydalo souhlasné stanovisko k pokračování těžby do roku 2035. Popřelo tak svou primární funkci, tedy ochranu přírody a životního prostředí a v zájmu těžařů ignorovalo názory 4500 lidí, místních obcí, města Litvínov i ekologických organizací včetně Greenpeace. Ti všichni se proti pokračování těžby vymezili v připomínkovém řízení. Do procesů vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) se v souvislosti s těžbou surovin nikdy předtím nezapojilo tolik jednotlivců.
Nejnižší bod České republiky opravdu neleží v Hřensku na Labi. Je jím dno velkolomu Bílina, která leží na úrovni moře.
Provoz lomu devastuje místní krajinu již desítky let. Těžařům se z několik kilometrů dlouhé a široké jámy podařilo uměle vytvořit bod s nejnižší nadmořskou výškou v České republice. Těžba v něm vytváří ročně tisíce tun prachu, rypadla rachotí a snižují kvalitu života v okolních obcích – v Mariánských Radčicích a Braňanech. V přilehlých lokalitách ohrožuje nejen zdraví lidí, ale také existenci některých chráněných druhů ptactva. Důsledky možného rozšíření Bíliny jsou však negativní pro mnohem širší oblast, než jsou obce a lokality s lomem přímo sousedící.
Rozšíření těžby v lomu Bílina totiž především znamená spálení uhlí, které vyprodukuje 11,5 milionů tun CO2 ročně. Právě skleníkové plyny činí z těžařského záměru posvěceného ministerstvem životního prostředí projekt s takovými dopady na změnu klimatu, jaké nemají v ČR obdoby. Jde zároveň o kontroverzní rozhodnutí, protože jde přímo proti cílům vyplývajícím z Pařížské klimatické dohody, která má v českém právním systému přednost před zákony.
Lom Bílina
Všemi těmito argumenty, které by podle Greenpeace měly vést k jasnému rozhodnutí neprolamovat dále limity těžby a těžbu utlumovat podle původních plánů, české ministerstvo životního prostředí pohrdlo a udělením souhlasu s rozšířením těžby v lomu Bílina fatálně zklamalo ve své kontrolní funkci. Rozhodnutí úředníků přitom nebude mít vliv jen na zdraví občanů a životní prostředí, ale podle studie vědců z Karlovy univerzity z roku 2015, zpracované pro ministerstvo průmyslu a obchodu, bude mít také silně negativní ekonomické důsledky. Rozšíření těžby do roku 2035 znamená pro stát externí náklady na zdraví lidí a životní prostředí v hodnotě desítek miliard korun, v případě dalšího prolomení limitů do roku 2050 pak stovek miliard korun. Selhání ministerských úředníků tak dopadne na každého z nás.
Greenpeace proto požádalo ministra Richarda Brabce, aby přehodnotil a zrušil souhlasné stanovisko k pokračování těžby do roku 2035. Na jeho vyjádření stále čekáme.