Prolomení územních ekologických limitů těžby, ke kterému otevřela dveře vláda Bohuslava Sobotky, se nakonec stalo realitou. Ministerstvo životního prostředí vydalo minulý týden souhlasné stanovisko s pokračováním těžby uhlí na severočeském dole Bílina až do roku 2035. Územní ekologické limity vznikly na začátku 90. let za vlády premiéra Petra Pitharta v reakci na vlnu ekologicky motivovaných protestů v severních Čechách. Šlo o celospolečenský konsenzus mezi těžaři uhlí, místními obcemi, politiky i celou širokou veřejností na tom, kde bude hranice, za níž se při těžbě uhlí už nepůjde, protože by to mělo příliš velké negativní dopady na životní prostředí a život místních lidí a protože by to mohlo vést k ohrožení existence místních obcí nacházejících se na uhlí. V roce 2015 jsme byli svědky toho, jak byla tato zdánlivě neměnná celospolečenská dohoda pošlapána a zrušena. 

Je pravda, že současné souhlasné stanovisko ministerstva životního prostředí je jen dílčím krokem a že Severočeské doly musejí ještě projít řadou administrativních procesů, než dostanou závěrečné razítko od Českého báňského úřadu. Nedá se ale předpokládat, že by některá z dalších institucí, které budou věc posuzovat, záměr těžařů výrazně omezila, když ani samo ministerstvo se při hájení zájmů životního prostředí nijak nepřetrhlo.

Velkolom Bílina

Ministerstvo tvrdí, že pro pokračování těžby si stanovilo 31 závazných podmínek. Stejně jako u jiných rozhodnutí ovšem značná část těchto podmínek vychází z návrhů žadatele. V realitě to funguje tak, že těžaři v dokumentaci k záměru řeknou: “Nechte nás těžit tam a tam a my postavíme protihlukovou stěnu.” Ministerstvo pak tuto a další “podmínky” přepíše do svého stanoviska. Abych byl fér, musím uznat, že ministerstvo stanovilo i některé vlastní podmínky. Ovšem žádné, které by záměry těžařů nějak výrazně osekaly. 

Úředníci například nijak neomezili plochu, kterou chtějí těžaři rypadly převrátit vzhůru nohama. A je jim jedno, že se zde v krajině nacházejí nenahraditelná území – například mokřad Venuska. Odmítli se také zabývat vlivem těžby a spalování uhlí z lomu Bílina na klima. V odůvodnění tvrdí, že nemusí pálení uhlí řešit při rozhodování o rozšíření dolu, když to už řeší podobné procesy vyhodnocení vlivů na životní prostředí pro provoz uhelných elektráren. To je ovšem prokazatelně lživé tvrzení, které úředníci zřejmě bez rozmyslu opsali z textu od těžařů. Stačí se podívat do dokumentace ke stavbě nového bloku elektrárny Ledvice, který bude část bílinského uhlí pálit, a uvidíte, že se zde vliv na klima neřešil vůbec. Totéž platí jak u tepláren, které v minulosti žádaly o prodloužení životnosti, tak u domácích kotlů.

Ať už máte názor na pokračování těžby uhlí v Česku jakýkoli, asi se shodneme, že úřední rozhodnutí by nemělo obsahovat vyložené nesmysly a nepravdy. V tomto případě to ale úředníci neuhlídali.

I to je důvod, proč organizace Greenpeace společně s lidmi, kteří loni poslali proti rozšíření dolu v procesu EIA své připomínky, považují vydané rozhodnutí nejen za špatné, ale i za nezákonné, a proč vyzvali ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby ho přezkoumal a pokud možno zrušil. 

Hlavním důvodem ale je, že další těžba na Bílině je v přímém rozporu s cíli Pařížské klimatické dohody, kterou se Česko zavázalo dodržovat. Z analýz Mezivládního panelu pro změny klimatu je jasné, že pokud chceme zabránit katastrofickým scénářům klimatické krize, nesmíme už stavět nové elektrárny a rozšiřovat doly, naopak musíme v následujícím desetiletí co nejvíce existujících fosilních zdrojů uzavřít, abychom množství vypouštěných skleníkových plynů drasticky snížili.

Klimatická změna a s ní spojené sucho a vedro již nyní decimují naše pole i lesy. Je absurdní v takové situaci prodlužovat těžbu a spalování uhlí. Obzvlášť když má v ten samý čas vzniknout uhelná komise, která má naplánovat ústup od uhlí. Ministr Brabec by to měl chápat. Do 30 dnů bychom se měli dozvědět, jak se k žádosti lidí postavil.

Psáno pro Lidové noviny