Elektrárna Chvaletice se začala stavět v roce 1973 a dokončena byla v roce 1979. Je jí tak 40 let a na takovou to životnost bývají podobné elektrárny stavěny. Přesto elektrárna Chvaletice jede dál a pardubický krajský úřad ji posvětil prodloužení provozu i za rok 2021, aniž by musela projít nějakou větší modernizací.
Elektrárna měla být zavřená jíž před lety
Už v 90. letech se mluvilo o uzavření elektrárny. Bylo argumentováno tím, že elektrárna se zavře, až se postaví jaderné bloky v elektrárně Temelín. Temelín se dostavěl, ale žádné uhelné elektrárny se nezavíraly, jely dál a místo toho narůstal čistý vývoz elektřiny z ČR.
Elektrárna Chvaletice
ČEZ v roce 2011 ohlásil plán na uzavření Chvaletic na roky 2013 až 2015. Nicméně následně změnil názor a elektrárnu se v roce 2013 rozhodl prodat Severní energetické (dnes se jmenuje Sev.En) uhlobarona Pavla Tykače.
Příliš vstřícní úředníci jdou na ruku elektrárně
Hned po převzetí elektrárny si nový majitel zažádal o možnost vypouštět více polétavého prachu pro rok 2014 z 324 na 524 tun. Povolení dostal obratem, úředníci o něm rozhodli v režimu tzv. nepodstatné změny a vyloučili z řízení veřejnost. Tím ovšem porušili zákon. Soudci pardubické pobočky Krajského soudu v Hradci Králové toto rozhodnutí zrušili s odůvodněním, že veřejnost nedostala dostatečný prostor pro své námitky. Ovšem emise prachu už byly v té době vypuštěny a nedaly se vzít zpátky.
V roce 2016 začaly v celé EU platit nové limity znečištění stanovené Směrnicí o průmyslovém znečištění. Stroje staré skoro půl století takové limity pochopitelně nedokáží naplnit. Z těch limitů dostala elektrárna výjimku až do roku 2020, ostatně tuto výjimku dostaly i mnohé další uhelné elektrárny v ČR. České úřady ji udělily prakticky plošně. Tato výjimka stanoví tzv. roční stropy emisí. Do těch se elektrárna ale již od roku 2017 nevešla a úřad tak každý rok ty stropy na žádost elektrárny navyšuje.
Elektrárna má neúčinné filtry
Provozovatelé elektrárny měli několik let k dobru a mohli se rozhodnout instalovat kvalitní filtry, které by splnily nejen limity z roku 2016, ale i jejich zpřísnění plánované od roku 2021. Rozhodli se ovšem ušetřit a vybrali si o něco málo levnější a o dost horší technologii. Proces přestavby, a tím pádem i o prodloužení životnosti, byl navíc vysoce nestandardní.
Protest Greenpeace proti elektrárně Chvaletice v roce 2016.
Pardubický kraj přistoupil na to, že úpravy za 3,5 miliardy korun budou opět vyřízeny v rámci nepodstatné změny bez vyhodnocení vlivů na životní prostředí (tzv. proces EIA) a bez účasti veřejnosti. Náš argument, že rekonstrukcí se může prodloužit doba fungování elektrárny, a tím pádem bude životní prostředí navíc znečišťováno i v budoucnosti úředníky nezajímal. Efektivně tak úřad zabránil tomu, aby se do hodnocení rekonstrukce a jejímu vlivu na životy a zdraví lidí, mohli zapojit občané a spolky. Rozhodnutí úřadu napadla právnická organizace Frank Bold a kauza dodnes není uzavřena. Proti prodlužování v říjnu 2016 protestovali aktivisté a aktivistky Greenpeace přímo na jedné z chladicích věží, z kterých stoupá do ovzduší znečištění.
Levné filtry nebudou plnit emisní limity
Levnější technologie ovšem nemají šancí splnit limity pro znečištění ovzduší platné od roku 2021.Provozovatelé elektrárny Chvaletice podali proti novým emisním limitům žalobu hned poté, co byli v Evropské unii schváleny, ale prohráli. Hned, jak zjistili, že tudy cesta nevede, neváhali a požádali pro Chvaletice o výjimku, aby mohli vypouštět více emisí dusíku a emisí rtuti. Chvaletice požadovaly výjimku jako první velká elektrárna. U rtuti elektrárna žádá překročení limitů dokonce 3,5x. Jako hlavní argument uvedl majitel skutečnost, že by splnění limitů stálo 1,4 miliardy korun a mělo jen malý užitek. Jak ale vyplývá ze samotné žádosti elektrárny, tento „malý vliv“ znamená 300 kilogramů rtuti a několik stovek tun oxidů dusíku navíc.
Rozptylová studie předložená elektrárnou měla závažné nedostatky a opomíjela mnohé efekty znečištění. Zveřejnili (a zaslali úřadníkům) jsme studii, která ukázala, že emise, které by elektrárna vypustila nad úroveň evropských limitů by způsobily 169 předčasných úmrtí v důsledku znečištění ovzduší. Rozptyl toxické a vysoce nebezpečné rtuti by pak zasáhl téměř šest tisíc lidí.
Do řízení o udělení výjimky se vedle nás přihlásilo množství spolků a obcí, které poslali mnoho kritických připomínek. Proti udělení výjimky se postavilo i krajské město Pardubice.
Výjimka pro elektrárnu je vrcholem absurdity
Nyní rozhodl Pardubický kraj, že požadovanou výjimku elektrárně udělí. A to prakticky v podobě, o jakou majitel elektrárny Chvaletice žádal, jenom trvání výjimky pro vypouštění rtuti úředníci zkrátili z osmi let na šest. Krajský úřad tak dal přednost miliardovým ziskům uhelného impéria Pavla Tykače před ochranou ovzduší a zdraví obyvatel. Rozhodnutí ještě není pravomocné, účastníci řízení se mohou proti rozhodnutí odvolat, což se u mnohých občanských iniciativ ale i některých obcí očekává. Krajští úředníci porušili správní řád, protože nedali zúčastněným šanci vyjádřit se k některým podkladům, které zástupci elektrárny dodali do spisu po uplynutí lhůty pro podání. Zatímco nové materiály od elektrárny přijali úředníci i po zákonné lhůtě bez výhrad, ostatní účastníky na nové materiály nenechali reagovat.
Postup kraje je o to absurdnější, že kvůli údajnému pozdnímu podání odmítl vzít v potaz mimo jiné i výše uvedenou rozptylovou studii organizace Greenpeace, která zpochybnila výsledky studie dodané elektrárnou. Zároveň v odůvodnění, proč kraj bezvýhradně přijímá závěry studie od elektrárny, úředníci píšou, že pokud mají obce či spolky pochybnosti o správnosti rozptylové studie, mají dodat vlastní výpočty, jinak jsou jejich výtky pouze “domněnkami laiků”. Podle nás je absurdní, že úředníci odmítají zohlednit studii, jejíž podání v textu po spolcích a obcích sami požadují.
Dalším absurdním momentem je samotné udělení výjimky pro rtuť. Úředníci na základě metodiky ministerstva životního prostředí hodnotili několik kritérií, podle nichž měli rozhodnout, zda výjimku udělí, nebo neudělí. Dospěli k závěru, že dvě kritéria jsou pozitivní pro udělení výjimky a sedm kritérií negativních proti udělení výjimky. A výsledek? Výjimka udělena byla.
Myslíme si, že v odvolacím řízení nemůže toto rozhodnutí obstát.