Když jsem se byl osobně podívat na první studentské stávce za klima v Praze a pak si projížděl fotografie z různých dalších míst, zarazilo mě, že relativně dost transparentů v rukou studentů se vedle změn klimatu věnovalo i plastovému odpadu.
Nemůžu říct, že by to bylo nepříjemné překvapení, přece jen jsem na plastové kampani dlouho pracoval. Připravoval jsem texty, komunikoval s novináři, pomáhal s akcí v supermarketu, během níž dobrovolnice Greenpeace na protest vybalily nakoupené jídlo z plastových obalů, moderoval jsem debatu po úplně prvním promítání filmu A Plastic Ocean, kterých nakonec bylo neuvěřitelných 460, a jezdil jsem na člunech po Vltavě a Labi a odebíral vzorky vody, které jsme pak testovali na přítomnost mikroplastů. Proto mě protiplastové transparenty na studentské demonstraci spíše potěšily. Vždycky totiž potěší, když to, co děláte, vzbuzuje zájem. A výzvu za omezení plastového odpadu tehdy podepsalo přes 140 tisíc lidí.
Protiplastový vzkaz na studentské klimatické stávce v Praze
Ale na druhou stranu jsem si tehdy říkal, zda by na klimatickém protestu nebylo lepší komunikovat jen změnu klimatu a její bezprostřední příčiny jako fosilní energetiku, dopravu či masný průmysl, aby se neodváděla pozornost od už tak hodně abstraktního a složitého tématu. Mluvit v souvislosti s klimatem o plastech se mi zdálo trochu mimo. Plasty se přece na změně klimatu zase tolik nepodílejí, nebo snad ano?
Jasná odpověď na tuto otázku přišla celkem záhy. Podle nové studie Plastic & Climate: The Hidden Costs of a Plastic Planet, kterou nechala vypracovat americká nevládní organizace Center for International Environmental Law má výroba, transport a pálení plastů ve spalovnách celosvětově na svědomí 0,86 gigatun CO2, což odpovídá asi 189 uhelným elektrárnám o instalovaném výkonu 500 MW.
Přidej se také k projektu Spolu pro klima
Ta čísla jsou děsivá. Pokud by se nechal plastový průmysl dál růst bez omezení, v roce 2030 by se jeho emise vyrovnaly 295 uhelným elektrárnám. V roce 2050, kdy by se již ve světě nemělo spalovat žádné uhlí, by emise související s plasty mohly vyšplhat až na ekvivalent 615 uhelných elektráren.
Fosilní giganti jako Exxon Mobil and Royal DutchShell sázejí na budoucí nárůst poptávky po plastech a dalších petrochemických výrobcích a investují do továren na výrobu plastů. Jsou si dobře vědomi trendů v dopravě, kde budou fosilní paliva postupně nahrazována elektřinou či vodíkem. Levný břidlicový plyn a hlad fosilního průmyslu po nových příležitostech znamenal, že od roku 2010 překročily investice do nových kapacit na výrobu plastů 180 miliard amerických dolarů. Plast a další petrochemické výrobky stojí aktuálně zhruba za 12 % roční spotřeby ropy. Podle analýzy BP jsou plasty a petrochemický průmysl oblast, která žene poptávku po ropě vzhůru. V roce 2030 by už třetina ropy měla připadnout na výrobu plastů a dalších petrochemických produktů.
Ropná plošina firmy Exxon Mobil
Co to znamená? Jen samotný průmysl výroby plastů z ropy by v případě, že se současný systém nezmění, mohl vytvořit dostatek emisí, aby způsobil katastrofické globální oteplení. Je tedy jedním z největších příčin klimatických změn, přičemž se v předchozích studiích šikovně maskoval jako emise z ropy, dopravy a energetického využití odpadu.
Ale také to znamená, že každý odpůrce jednorázových plastů je vlastně i klimatickým aktivistou. Možná zatím nevědomky, ale to se může brzy změnit a dává nám to naději, že klimatické hnutí poroste ještě rychleji než dnes a podaří se mu nakonec zastavit nadměrné vypouštění skleníkových plynů.