Kdybych měl ukázat na jednu politickou instituci, která skutečně chrání přírodu a lidské zdraví, bez váhání bych ukázal na Evropský parlament. K samotné EU můžeme mít tisíc a jednu kritickou připomínku. Unie není dokonalá, ale co na tomto světě, snad kromě Chucka Norrise, je dokonalé? Jedním jsem si ale jist. Díky EU je ochrana naší přírody, zdraví a životního prostředí obecně na daleko vyšší úrovni, než kdyby byla v rukou jen a pouze českých politiků. A to do značné míry díky veskrze neznámé a  pro mnohé naprosto nezajímavé instituci, která se jmenuje Evropský parlament.

Až příliš často hraje tato instituce roli klaďase ve stále se opakujícím scénáři a je jedno, jestli je to zrovna příběh o zákaz glyfosátu, o podílu energie z čistých obnovitelných zdrojů, o množství vypouštěných emisí skleníkových plynů, o omezení jednorázových plastů, zákazů pesticidů hubících včely či povolení k používání nebezpečných ftalátů. Evropský parlament obvykle ještě vylepší návrhy Evropské komise, aby pak svedl bitvu v rámci tzv. trialogu s Radou, tedy zástupci členských států, která se staví k ochraně přírody o poznání méně vstřícně. Především kvůli státům, kde hlas průmyslové lobby převyšuje nad zájmy ochrany přírody a zdraví, mezi něž se bohužel často řadí i Česko, které ve všech zmíněných příkladech bylo proti nebo chtělo opatření na ochranu životního prostředí zmírnit.

Pro lepší ilustraci jeden konkrétní příklad, který se týká výroby čisté energie z obnovitelných zdrojů. Evropská komise v rámci balíčku Čistá energie pro všechny Evropany představila plán, že do roku 2030 bude 27 % energie v EU z obnovitelných zdrojů, Evropský parlament si odsouhlasil, že to musí být minimálně 35 %. Česko a některé další státy zuby nehty bránily cíl 27 %. A výsledek po trialogu – 32 % obnovitelné elektřiny do roku 2030. Tím ovšem příběh nekončí, protože některé členské státy se snaží přijatá opatření všemožně zfušovat a rozmělnit na národní úrovni. Česko si tak do svých plánů vetknulo, že do roku 2030 bude podíl obnovitelných zdrojů energie jen 20,8 %. To jen pro představu, kdo za čí zájmy kope.

Evropský parlament vzbudil sympatie i některými symbolickými kroky – například když zakázal lobistům chemického koncernu Monsanto přístup do své budovy. Stalo se to v reakci na událost,, kdy tato firma odmítla přijít na slyšení, které řešilo, zda  Monsanto ovlivňuje studie ve prospěch bezpečnosti glyfosátu a snaží se efektivně protlačit a udržet svůj produkt RoundUp na evropském trhu. Právě glyfosát je téma, které dokazuje, že i čeští europoslanci mohou efektivně bojovat za přírodu a lidské zdraví. Byl to právě český europoslance Pavel Poc, který v roce 2015 svou námitkou zastavil schválení glyfosátu na dalších 15 let. Hlasy většiny členských států, včetně toho českého, pak používání glyfosátu nakonec stejně povolily. Ovšem opět kvůli námitce Pavla Poce jeho autorizace vyprší už po pěti letech v roce 2022, kdy může být celoevropsky omezen. Tento příběh zatím nemá happy end, ale i díky vám ho mít může.

Běžte volit a volte ty strany, které řeší skutečné problémy a výzvy, kterým naše planeta a Evropa čelí. Česko bude silné jen v silné Evropě, která bude schopna řešit a vyřešit ty nejpalčivější environmentální problémy, v čele se změnami klimatu a dopady, které přináší. Pomůckou vám může být i analýza Hnutí DUHA a Zeleného kruhu, kterou naleznete zde.

Evropský parlament byl v těchto otázkách vždy lídrem. Institucí, která byla schopna dohlédnout za pětiletý horizont volebního období a která se snažila chránit životní prostředí a jeho rozmanitost i pro budoucí generace. To nemusí ale trvat věčně. Stačí, aby v nadcházejících volbách do evropského  parlamentu uspěly temné politické síly, pro které je globální oteplování neomarxistický hoax, limity na vypouštění škodlivin zbytečná buzerace firem, prosazování ekologického a udržitelného zemědělství sluníčkářství naivních biomatek a jakékoliv mantinely pro byznys omezení konkurenceschopnosti.