Sucho a hospodaření s vodou je výrazným tématem, které každý, kdo vyrazí do přírody, nebo žije na vesnici, cíti doslova na vlastní kůži. Již v dubnu jsou vyschlé potoky a prakticky stále blankytná obloha opravdu neodpovídají představě lidového rčení “aprílové počasí”.
K suchu se vyjádřil i docent Jan Pokorný v článku s chytlavým titulkem “Většina starých civilizací vyschla, varuje biolog Pokorný. Měli bychom se podívat na důvody”. S panem docentem se shodneme, že naše hospodaření s krajinou rozhodně není na jedničku. Pan docent ve svém článku ale zapomíná na klíčový prvek, který se na současném suchu podílí. Příčinou sucha není jen naše lajdácká péče o krajinu, důležitým faktorem je i klimatická změna. Dovolím si proto některá tvrzení pana docenta doplnit o další souvislosti.
Sucho (ilustrační foto)
Energie Slunce je klíčovým faktorem pro udržení života na zemi. “Energie o síle tisíc wattů na metr čtvereční při jasné obloze od jara do podzimu opravdu svítí”, ale je třeba zmínit ještě skleníkový efekt. Skleníkové plyny se podílejí na zachytávání tepla v atmosféře a bez nich by naše planeta měla zhruba o 30° C nižší průměrnou teplotu. A byla by pravděpodobně bez života. Na rozdíl od Slunce, které je co do výkonu velmi stabilní, jsou to právě skleníkové plyny, které prošly za posledních několik desetiletí obrovskou změnou. Koncentraci CO2 – z dlouhodobého hlediska klíčového skleníkového plynu – jsme spalováním fosilních paliv dokázali zvýšit od začátku průmyslové revoluce o 40 %. Skleníkové plyny zadržují sluneční energii a tím zvyšují teplotu atmosféry a přidávají několik málo wattů na m2. Což v dlouhodobém horizontu vychyluje klimatický systém z rovnováhy.
Vztah mezi zvyšující se koncentrací CO2 a oteplováním atmosféry je prokázaným faktem. První zmínka pochází dokonce z úsvitu samotného pálení fosilních paliv z roku 1859. Vliv CO2 na atmosféru dokazují i nejrůznější měření jak zde na Zemi, tak i z oběžné dráhy. Například energie vyzařována samotnou Zemí v posledních desetiletí klesla – energie byla zachycena právě skleníkovými plyny. A dalších důkazů je nepřeberné množství.
I predikce budoucnosti jsou relativně jasné. Pokud budeme spalovat dále fosilní paliva, můžeme do konce století zvednout globální teplotu o 3 – 6° C. Proč je tam takové rozmezí? U stoupající koncentrace CO2 (a dalších skleníkových plynů) musíme brát v potaz velmi komplexní systém, ve kterém některé zpětné vazby – ať už pozitivní nebo negativní – prostě nedokážeme přesně predikovat. A proto jsou modely vývoje klimatu udávány v rozmezích, nikoli v přesných číslech. Dnešní stav ovšem velmi přesně předpověděly již modely, které máme k dispozici od 70. let.
Začít pracovat na zdravější krajině, která je schopna zachycovat přirozeně více vody je pro nás důležité adaptační opatření. Klíčová je ale prevence klimatické změny. A preventivní opatření je jen jedno – přestat zvyšovat koncentraci CO2 v atmosféře, tedy především pálit fosilní paliva.
Klimatická změna je součástí našich životů a bude součástí životů hlavně našich dětí. Můžeme dokázat zabránit jejím nejhorším dopadům. Musíme ale začít jednat, uvědomit si komplexnost celého problému a začít na změně pracovat. A to i obnovou naší krajiny.
Psáno pro Lidové noviny.