Konec doby uhelné – příběh velkolomu Bílina

Letos v dubnu Severočeské doly zaslaly Českému báňskému úřadu (ČBÚ) vyjádření, že souhlasí s ukončením těžby na Bílině do roku 2033. Českými médii před časem dokonce prošla zpráva, že ačkoli státní plán předpokládá ukončení těžby uhlí nejpozději v roce 2033, ČEZ s ním plánuje skoncovat již do roku 2030. Jestli tomu tak skutečně bude, je to důvod k oslavě!

Uzavření dolu Bílina bude vítězství nejen pro místní obyvatele a ekologické aktivisty, kteří po desetiletí bojovali za čistější životní prostředí, ale také pro celé Česko. S dolem se totiž uzavře i špinavá kapitola české uhelné historie. Vítězství nad těžbou uhlí je významným krokem směrem k udržitelnější a čistější budoucnosti pro všechny.

Velkolom Bílina je obří díra v severních Čechách mezi Litvínovem a Mariánskými Radčicemi, kde se těží hnědé uhlí už víc jak 200 let. Masivní těžba zde však začala až kolem roku 1947, kdy byl otevřený povrchový důl Maxim Gorkij. Důl je dnes nejnižším místem v České republice, s nadmořskou výškou kolem nuly. 

Cena, kterou jsme zaplatili za uhlí

Desetiletí masivní těžby se podepsalo na místní přírodě a srovnalo se zemí několik vesnic. Koncem 80. let bylo české životní prostředí kvůli těžbě a spalování uhlí zcela zdevastováno. Uhelné elektrárny na severu Čech totiž neměly žádné filtry a prakticky veškeré emise šly přímo do ovzduší. Vypouštěly hustý smog a kyselé deště způsobené těmito emisemi zničily jehličnaté lesy v Čechách, Polsku a Německu.

Situace tehdy vyvolala velké protesty v nedalekých Teplicích a zlepšení životního prostředí se stalo i jedním z hlavních požadavků demonstrací v roce 1989. Po Sametové revoluci se konečně začalo řešit, co s uhlím dělat. Uhelné elektrárny byly modernizovány odsířením a odprášením, a vláda Petra Pitharta zavedla územní ekologické limity těžby, aby se zabránilo dalšímu ničení krajiny severních Čech. 

Zatímco příroda a životní prostředí za uhlí platily, někdo na něm vydělával. Těžební společnosti byly odhodlány limity těžby překonat či obejít a dostat se tak k zásobám uhlí, kterých je v okolí Bíliny dost na to, aby se mohlo těžit až do roku 2050. 

Na začátku 90. let takto došlo například ke zbourání místní vesnice Libkovice. Těžaři tehdy obešli ekologické limity chránící oblast před povrchovou těžbou tím, že místo povrchového dolu plánovali otevřít důl hlubinný. I přes velké protesty Greenpeace a přes blokádu Libkovic a obranu místních domů před zbouráním, se těžební společnosti podařilo místní lidi vyhnat a vesnici pomalu, ale jistě srovnat ze zemí. S hlubinnou těžbou se však nikdy nezačalo. 

Vesnice a města v okolí, kterým zůstala půda pod nohama, zase dodnes trápí hluk a znečištění z dolu. Jejich obyvatelům výrazně snižuje kvalitu života. „Hluk z velkolomu Bílina obtěžuje hlavně v noci v letních měsících. Velkým problémem je i prach, který obtěžuje stejně” – uvádí Rudolf Drien, obyvatel Mariánských Radčic. Obci Mariánské Radčice kvůli těžbě uhlí také hrozilo zbourání. Územní limity z roku 1991 těžbu zastavily pouhé dva kilometry od jejího okraje. V roce 2015 se ale Severočeským dolům povedlo ekologických limitů pro těžbu na Bílině zbavit. O jejich prolomení rozhodla vláda Bohuslava Sobotky a toto rozhodnutí následně posvětilo i Ministerstvo životního prostředí za bývalého ministra Richarda Brabce. Okraj lomu se tak v nadcházejících letech měl k Mariánským Radčicím přiblížit ještě o více než kilometr a půl. 

Proti rozšíření dolu se postavila nejen organizace Greenpeace, ale i téměř 4,5 tisíce lidí, kteří poslali své připomínky v rámci vyhodnocení vlivů na životní prostředí, tedy procesu EIA. Kvůli plánovanému rozšíření dolu se u Bíliny konalo i několik českých klimakempů, během nichž vnikly do dolu stovky protestujících klimatických aktivistů a aktivistek. 

Vloni pak Severočeské doly získaly nepravomocné povolení k rozšíření dolu Bílina od Obvodního báňského úřadu v Mostě. Proti tomuto rozhodnutí se organizace Greenpeace odvolala. Během loňského roku jsme opakovaně upozorňovali na negativní dopady těžebního záměru a snažili se skupinu ČEZ přimět k tomu, aby od prodloužení těžby upustila. Dobrovolníci Greenpeace tak například před konáním loňské valné hromady ČEZ obsadili rypadlo v lomu Bílina na protest proti jeho plánovanému rozšíření. A následně se zúčastnili i samotné valné hromady, na které předali vzkaz ohledně negativních dopadů těžby i akcionářům společnosti. 

Uhlí se už nevyplatí ani těm, kteří na něm bohatli

Ještě před několika měsíci hrozilo, že těžba na velkolomu Bílina bude pokračovat i po roce 2035. Vyjádření Severočeských dolů, že nemají žádné námitky proti tomu, aby Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím přezkumu závazného stanoviska EIA ukončilo těžbu uhlí rokem 2033, považujeme za významné vítězství. Ještě větším vítězstvím by ale bylo, kdyby skupina ČEZ na své nadcházející valné hromadě jasně a jednoznačně oznámila, že těžba na Bílině skončí už do roku 2030. 

Jak se navíc můžeme dočíst z oficiálních materiálů společnosti ČEZ, ”Aktuální tržní podmínky indikují ukončení provozu všech uhelných zdrojů již v roce 2030.” Těžba uhlí se už tedy nevyplatí ani uhelným společnostem. Je sice smutné, že těžební společnosti přestanou drancovat krajinu a ničit životní prostředí teprve tehdy, kdy na tom přestanou profitovat, pořád je to ale skvělá příležitost pro Česko vykročit ze špinavé doby úhelné.