Dnes, 18. dubna je český “overshoot day”, neboli den překročení kapacity Země. Ten globální nás čeká 25. července. Co to znamená a jak můžeme toto skóre vylepšit?
Globální overshoot day je dnem, kdy lidstvo vyčerpá veškeré přírodní zdroje, které je Země schopna za rok obnovit. Po zbytek roku pak čerpáme z místních zásob a v atmosféře hromadíme oxid uhličitý, který už planeta nezvládá absorbovat. Datum, kdy k vyčerpání dostupných zdrojů dojde, se počítá vydělením biokapacity planety (schopnost planety regenerovat se a absorbovat naše odpady a emise) ekologickou stopou lidstva (tedy kolik přírody spotřebujeme pro naplnění našich potřeb) x 365 (dní v roce).
Za posledních 50 let se doba, za kterou vyčerpáme všechny obnovitelné zdroje planety, zkracuje. V posledních letech lidstvo tento limit překročilo už v první půlce roku.
Konkrétní datum vypočítá a zveřejní každoročně Global Footprint Network, která shromažďuje data už od roku 1961.
Co znamená, že je český overshoot day dřív, než ten globální?
Státy přírodní zdroje nečerpají rovnoměrně. Některé, zpravidla bohatší země, si z globálního balíčku zdrojů berou více než jiné. Naopak mnohé chudší země overshoot day nikdy nedosáhnou. Česko patří mezi státy, které celkový průměr zhoršují a dobu, za kterou vyčerpáme všechny zdroje dostupné na jeden rok, zkracují.
Overshoot day jednotlivých států připadá na den, ve který by byla překročena kapacita planety, kdyby celé lidstvo spotřebovávalo stejně, jako lidé v dané zemi. Jinak řečeno, kdyby všichni lidé na Zemi zdroje využívali tak rychle jako obyvatelé České republiky, spotřebujeme je letos již v půlce dubna. Takovým tempem bychom potřebovali ne jednu planetu Zemi, ale 3,4 planet. Což samozřejmě nemáme! Kromě toho, že je tento stav neudržitelný, je také nespravedlivý.
Dluh, který udržujeme a prohlubujeme, má dopady po celém světě a tedy i na ty, kteří využívají nepoměrně míň zdrojů. Přečerpávání pak vede k extrémním vlnám veder, lesním požárům, obdobím sucha a povodním, což může ohrozit například i produkci potravin.
Co se musí v Česku změnit, abychom toto skóre vylepšili?
Naše celková ekologická stopa je součet ekologické stopy z produkce a ekologické stopy ze spotřeby přírodních zdrojů. To znamená, nejen kolik konzumujeme potravin, rostlinných a živočišných produktů, dřeva či prostoru na městskou infrastrukturu, ale také to, kolik zdrojů spotřebujeme na jejich výrobu (například na těžbu dřeva). Dále se do ekologické stopy počítá, kolik vyprodukujeme odpadů, včetně skleníkových plynů. V tabulce níže je vyznačené, jak k celkové ekologické stopě přispívají jednotlivé oblasti. [1]
| Ekologická stopa z: | produkce (v globálních hektarech na osobu) | spotřeby (v globálních hektarech na osobu) | Celkem: |
| Stopa z obhospodařované půdy | 1,1 | 1,0 | |
| Stopa z pastvin | 0,1 | 0,3 | |
| Stopa z lesní výroby | 2,0 | 0,8 | |
| Uhlíková stopa ⚠️ | 3,0 | 2,8 | |
| Stopa z rybolovu | 0,0 | 0,0 | |
| Stopa ze zastavěné plochy | 0,1 | 0,1 | |
| Celková ekologická stopa Česka | 6,3 | 5,1 | 11.4 |
V případě České republiky tvoří víc jak polovinu ekologické stopy uhlíková stopa. Za tu je odpovědné hlavně spalování fosilních paliv, které může za největší množství emisí CO2. Odpověď je tedy poměrně jednoduchá – potřebujeme přestat spalovat fosilní paliva a co nejrychleji přejít na obnovitelné zdroje energie.
Konkrétně se stačí podívat do statistiky emisních povolenek za rok 2023, kterou nedávno zveřejnila Evropská komise. Mezi deseti největšími zdroji emisí CO2 jde hned v osmi případech o uhelné elektrárny. A například největší český zdroj emisí – uhelná elektrárna Počerady ze skupiny Sev.En miliardáře Pavla Tykače – nedodává žádné teplo a bez její výroby elektřiny se obejdeme už teď, pouze by se snížil vývoz elektřiny z České republiky. [2] Proto je nutné pracovat na tom, abychom co nejdříve přestali uhlí spalovat a nahradili ho jinými zdroji. A v neposlední řadě je třeba se vyhnout tomu, aby uhelné elektrárny získaly veřejnou finanční podporu, která by jim umožnila být v provozu déle navzdory svému neekonomickému provozu.
Kromě transformace energetiky pomůžou také další opatření, jako je větší ochrana lesů, obnova ekosystémů, šetrné zemědělství či celková změna v tom, jak přistupujeme ke zdrojům. Jinými slovy, musíme se naučit neplýtvat, protože na planetě nejsme sami.
[1] https://www.footprintnetwork.org/licenses/public-data-package-free/