Musíme přestat kácet staré lesy. Kvůli biodiverzitě a klimatu

Lesy starší než 120 let jsou významné z hlediska biodiverzity, neboť v nich nachází domov mnoho vzácných druhů. Když se v nich omezí zásahy člověka a nechá se les být, biodiverzita bude narůstat. Zároveň stromy, které v těchto lesích rostou, mají před sebou ještě dlouhý život a každý rok přibývají na objemu a ukládají spoustu uhlíku. Právě ochrana biodiverzity a klimatická krize jsou dva hlavní důvody, proč bychom měli staré lesy přestat kácet. 

Obrovským problémem Česka je, že pořádně neví, kde staré lesy překypující biodiverzitou či lesy s potenciálem plnit funkci starých lesů má, natož aby je chránilo. V některých případech – jako u unikátních bučin v Evropsky významné lokalitě Východní Krušnohoří – sice ministerstvo zemědělství uznává, že jde o old-growth forest, který potřebuje ochranu i zavádění bezzásahových území a jehož ochrana je zakotvena i v Evropské strategii pro biodiverzitu, přesto zde v minulosti opakovaně docházelo k holosečím, vysazování nepůvodních dřevin a ilegálnímu kácení bez povolení. V loňském roce zde ilegálně a bez povolení kácely i Lesy ČR. A přesto, že celá oblast je zapsaná v evropské síti chráněných oblastí Natura 2000, v očích Lesů ČR jde stále jen o hospodářský les, jak dokládá i skandální citace generálního ředitele Dalibora Šafaříka při vyhlašování bezzásahového území u Oseka: “Nebude se tady vůbec zasahovat, i když jsme v hospodářském lese.”

Nedávné oznámení, že Lesy ČR přestanou kácet na 250 hektarech starých krušnohorských bučin, zní na první pohled líbivě. Je ale třeba si uvědomit, že 150 hektarů má být ve zvlášť chráněných oblastech, kde by těžbu dřeva úřady stejně nepovolily, a jen 100 hektarů v běžné části Evropsky významné lokality, která dosud nemá od úřadů zajištěnou žádnou zvláštní ochranu, a navíc jen v obtížně dostupných svazích, kam je složité dostat těžební techniku. A ještě k tomu se v tu samou chvíli Lesy ČR brání proti zákazu kácení na 1200 hektarech lesů starších 120 let, který jim uložil Ústecký kraj, takže těch slíbených 250 hektarů bezzásahového území je vlastně jen sprostý greenwashing. 

Přesto jsou na tom bučiny v Krušných horách ještě dobře v porovnání s dalšími českými starými lesy – například Ždánický les na jižní Moravě se Ministerstvu životního prostředí na seznam Natura 2000 nikdy dostat nepodařilo, přestože to zkoušelo opakovaně a přestože je to jediná lokalita v ČR, která byla do seznamu navržena pro ochranu panonských dubohabřin. Podařilo se zavést ochranu jen na zlomku navrhovaného území – až po nátlaku Evropské komise vznikla Evropsky významná lokalita Dambořický les, její ochrana je ale jen formální a v reálu mizivá, podobně jako u velké části bučin v Krušných horách. Velká část nejhodnotnějšího území Ždánického lesa stále zůstává v režimu přírodního parku, který řeší jen krajinný ráz, nikoli ochranu biodiverzity. A Lesy ČR zde proto nyní mohou každoročně kácet rozsáhlé porosty, a vytvářet tak na sebe navazující obrovské paseky.

Pokud tedy chceme ochránit ty nejcennější lesy s vysokou mírou biodiverzity, k jejichž ochraně se Česko zavázalo ve strategických dokumentech EU, je potřeba zastavit okamžitě kácení ve všech starých lesích, abychom je mohli zmapovat a začít ty nejcennější trvale chránit v bezzásahovém režimu a ty nejméně cenné spravovat přírodě blízkým hospodařením. 

Konec kácení všech lesů starších 120 let má velký smysl i z hlediska ochrany klimatu. Staré lesy jsou skvělým spojencem ve snaze zpomalit probíhající klimatickou krizi, protože stromy v nich vážou velké množství uhlíku. Kácením lesů, změnami ve využití půdy a jejím obhospodařováním naopak vznikají emise skleníkových plynů. České lesy až donedávna zachycovaly více uhlíku, než kolik ho vypouštěly. Po dlouhém suchém období a po kůrovcové kalamitě jsme však o velkou část lesů přišli, situace se obrátila a české lesy jsou jediné v Evropě, které už nevážou tolik uhlíku, kolik ho uvolní.

I proto se v poslední době objevují i různé iniciativy k sázení stromů a k masivnímu zalesňování. Na tom samozřejmě není nic špatného, zvlášť pokud na místě jednodruhové plantáže vykácené kvůli kůrovci vzniká druhově pestrý les. Jenže jak upozorňuje například profesor Jakub Hruška z Akademie věd, vysazování lesů nás nyní před klimatickou krizí nezachrání, protože u lesů trvá dlouho, než začnou zachycovat větší množství uhlíku. 

“Mohli bychom víc zalesňovat dnešní louky a pole. Jenže i tak je efekt velmi malý, protože, jak jsme s kolegy vypočetli v nedávné studii, i třeba půl milionu hektarů zcela nových lesů (to je cca. 7 % rozlohy ČR) by v roce 2050 fixovalo jen 5 % dnešních emisí skleníkových plynů ČR,” píše Hruška. Naopak vyzývá k ochraně starých lesů nad 120 let a přechodu na nepasečné, výběrové hospodaření tak, aby se zabránilo úniku CO2 z obnažených půd.

Pokud chceme, aby české lesy zachycovaly dostatek uhlíku a Česko plnilo své cíle v tzv. oblasti LULUCF (oblast využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví), musíme okamžitě přestat s masivním kácením ve všech starých lesích. 

A nejde požadavek konce kácení ve všech lesích starších 120 let proti požadavku na přeměnu  stávajících rozsáhlých stejnověkých monokulturních nebo druhově chudých lesů na lesy vůči klimatické změně odolnější a druhově pestřejší? Nikoli. Lesů starších 120 let je nyní jen 9 % všech porostů a jejich přeměna může probíhat samovolně tím, jak se postupně budou obnovovat. Ve všech ostatních porostech lze navíc přeměně směrem k udržitelnějšímu a zodpovědnějšímu hospodaření, které umožňuje sladit cíl ochrany přírody a biodiverzity a potřebu adaptace na změnu klimatu a hospodářské využívání lesních porostů, napomáhat.

Lesů monokulturních a druhově chudých lesů (třeba tolik proklínaných smrkových plantáží na nevhodných stanovištích), které jsou starší 120 let, zbylo po kůrovcové kalamitě naprosté minimum. I v takových lesích si však lze za určitých podmínek představit aktivní management směrem k větší odolnosti, pestrosti a biodiverzitě. 

V současnosti ale může vlastník starého lesa plošně a holosečně kácet, nechat uvolnit CO2 z půdy, vysázet místo starých stromů sazenice a ještě tomu říkat obnova lesa a označovat to za řešení klimatické krize. A takhle to prostě dál nejde.