Na protest proti testování jaderných zbraní se 28. srpna 1983 dva aktivisté Greenpeace pustili do riskantní akce: s horkovzdušným balónem přeletěli nad Berlínskou zdí ze Západního do Východního Berlína. Účastník akce Gerd Leipold, v té době výkonný ředitel Greenpeace Německo, vypráví o tom, jak proběhla tato odvážná a unikátní akce, za kterou jejím účastníkům hrozil i trest smrti.
Berlínská zeď byla v té době nejlépe zabezpečenou a nejstřeženější vojenskou hranicí na světě. Lidé byli při pokusech o její překročení z východu na západ stříleni. Nebáli jste se?
Ne, ani ne. Bylo to dáno i tím, že balon je něco velmi přátelského a mírumilovného. Většina lidí na něj reaguje pozitivně, to jsme zažili při tréninku. A pak samozřejmě náš tým ihned po startu obvolal všechny příslušné úřady v západním i východním Německu. Vlastně největší obavy jsem měl z toho, abychom při přípravě nepřekročili rozpočet. Ale měli jsme úkol: Byli jsme přesvědčeni, že akce je důležitá, a byli jsme připraveni kvůli ní riskovat.
Jaký byl váš cíl?
Kampaň Greenpeace vyzývala ke zrušení jaderných zbraní a ukončení všech jaderných testů. V té době to byla jedna z našich největších kampaní. Na začátku 80. let se zdálo, že lidé už si zvykli a zapomněli, že Východ i Západ stále testují jaderné zbraně s katastrofálními účinky. Chtěli jsme na to veřejnost upozornit. Berlín byl jediným místem na světě, kde jsme mohli svým poselstvím oslovit čtyři jaderné mocnosti současně. V té době bylo totiž město stále formálně pod kontrolou čtyř států: Francie, Velká Británie, Sovětský svaz a USA. A na rozdíl od města, které bylo rozděleno, mocnosti kontrolovaly vzdušný prostor společně.
Vzlétli jste z fotbalového hřiště v Západním Berlíně. Předtím jste se ale prý vyděsili, protože jste nemohli najít dodávku s horkovzdušným balonem…
Ano, náš řidič ji v předchozích dnech různě přemisťoval po městě, aby si jí nikdo nevšiml. A když šlo do tuhého, nemohl ji zprvu najít. To ukazuje, v jakém napětí jsme všichni byli. V té době byl Berlín městem s největším počtem špionů na světě. Báli jsme se, že někdo něco o našich plánech zjistí a že nám něco akci překazí. To se naštěstí nestalo. Z bezpečnostních důvodů jsme na vzlet pozvali jen několik zástupců médií.
A pak už vás vítr nesl k berlínské zdi…
Ano, když jsme se blížili k hranici, náš pilot John nechal balon pro jistotu vyletět trochu výš. Pohraničníci nás však pouze pozorovali dalekohledem a nic neudělali. Dodnes nevím, jestli už v té době byli o akci informováni, nebo ne.
Je pravda, že se britský aktivista John Sprange naučil létat s balonem speciálně pro tuto akci?
Ano, John byl vyškolený kormidelník britského obchodního námořnictva. A měl také velký talent pro pilotování, takže převzal tuto část, zatímco já jsem měl na starosti komunikaci s berlínským řízením letového provozu. Ani jeden z nás neměl pilotní průkaz. Ale to by na tom nic nezměnilo, protože v té době bylo v celém Berlíně stejně zakázáno soukromě létat.
Co se pak stalo?
Přeletěli jsme Berlín bez dalších problémů a klesali jsme na poli. Krátce před přistáním nám kolemjdoucí lidé dávali znamení, že máme znovu vzlétnout. Mysleli si, že se v balonu snažíme utéct z východního Německa, a chtěli nám říct, že jsme stále na Východě. Pak se ale rychle přesunuli dál. Po přistání jsme ještě chvíli zůstali v koši balonu, protože jinak by balon odletěl. Po několika minutách přišli východoněmečtí pohraničníci a namířili na nás pušky. Pak nás odvedla lidová policie.
Nebál jste se, že budete muset jít ve východním Německu do vězení?
Ve skutečnosti jsme byli připraveni na to, že budeme muset jít na několik dní nebo týdnů do vězení. A pak bychom mohli téma testování jaderných zbraní nějakou dobu držet v centru pozornosti. Ale byli jsme pouze vyslechnuti na policejní stanici Königs Wusterhausen a po třech hodinách nás odvezli přímo na hraniční přechod Friedrichstraße. Ve východním Německu jsme neměli strach z dlouhého vězení. Měli jsme za zády Greenpeace jako velkou organizaci. A za druhé by to pravděpodobně nebylo v politickém zájmu východního Německa, což se nakonec potvrdilo.
Jak reagoval Západ?
Tam jsme měli větší problémy. Paradoxně ne kvůli letu samotnému, ale kvůli balonu. Protože Berlín byl v té době stále oficiálně v režimu “okupovaného města”, bylo zakázáno vnášet do něj jakoukoli „válečnou techniku“. To zahrnovalo všechno, co létalo, včetně našeho balonu, takže nás proto vyšetřovalo berlínské státní zastupitelství. Za něco takového hrozilo obvinění, kde nejvyšším možným trestem byl trest smrti. Nakonec byl ale případ odložen a my jsme museli zaplatit pokutu. O několik let později jsme pak dostali balon od východoněmeckých úřadů zpět výměnou za 8523 západních marek na pokrytí nákladů na skladování a přepravu.
Dosáhla akce svého cíle?
Krátkodobého cíle, tedy dostat protest proti testování jaderných zbraní do médií, jsme určitě dosáhli. Fotografie balonu nad berlínskou zdí obletěly celý svět a určitě přispěly k tomu, že testy jaderných zbraní byly nakonec zastaveny. Každá taková akce je jenom součástí celého hnutí. Ale společně dokážeme něco změnit.
Jaderné zbraně stále nejsou zrušeny. Kvůli útoku na Ukrajinu je mnozí dokonce považují za nezbytné k udržení diktátorů, jako je Putin, pod kontrolou. Jak se na to díváte vy?
Diktátoři jsou naopak dalším důvodem pro úplné zrušení jaderných zbraní. Vždyť právě kvůli jaderným zbraním je ruský prezident mnohem nebezpečnější. A s větším počtem zemí, které mají jaderné zbraně, méně funguje aspekt odstrašení a nebezpečí, že nějaká země jaderné zbraně použije, se zvyšuje. K použití jaderných zbraní stačí jeden diktátor, který už nemá co ztratit, a čeká nás ničivá jaderná válka. Po skončení studené války se bohužel nepodařilo zrušit všechny jaderné zbraně, jak jsme tehdy požadovali, aby byl svět bezpečnější.
Jste s Johnem v kontaktu i dnes?
Ano, jsem kmotr jeho dcery a nedávno jsem ho navštívil v Anglii. Dodnes je to můj nejlepší přítel.