Těžba uhlí dokáže naprosto zdevastovat ráz krajiny a proměnit region k nepoznání. V případě dolu Frenštát, který leží v CHKO Beskydy se tak naštěstí nestalo. Státní podnik DIAMO v tomto týdnu dokončil návoz zásypového materiálu s tříměsíčním předstihem a likvidaci důlního areálu, která má začít v létě, již nestojí nic v cestě. Co všechno vedlo k jeho neslavnému konci?
Dvě nevzhledné zelené těžební věže vyčnívaly v podhůří beskyd mezi Velkým Javorníkem a Radhoštěm, co si pamatuji. Vyrostl jsem totiž na dohled od těžebních jam. Každý den jsem chodil kolem věží na autobus, a míjel tak tento uhelný skanzen z osmdesátých let. Součástí areálů je kromě těžebních věží několik dalších budov včetně nevyužívaných ubytoven, které na mě v době mého dětství působily poněkud hrůzostrašným dojmem.
Historie dolu se začala psát během průzkumných vrtů koncem 60. a počátkem 70. let byl ve frenštátské oblasti prokázán rozsáhlý výskyt uhlí z karvinského souvrství. Na základě těchto výsledků bylo rozhodnuto v roce 1976 o pokračování průzkumu hloubením důlních děl. Důl Frenštát měl být původně skupinovým dolem s celkem pěti závody. V roce 1982 bylo zahájeno hloubení jámy č. 4 projektovaného závodu Frenštát-západ, ale během prací došlo k jejímu poškození, a proto byla zesílena výztuž. V roce 1983 byla v téže lokalitě zahájena výstavba jámy č. 5, která byla dokončena bez problémů. První uhlí bylo vyvezeno 12. dubna 1988, a to z jámy č. 5. Na základě rozhodnutí z roku 1989 byl stanoven dobývací prostor ložiska, a důlní činnost byla v konzervačním režimu zajištěna do roku 2003, kdy byl tento režim prodloužen bez omezení.
V konzervačního režimu byl důl držen z důvodu celkového útlumu těžby na Ostravsku po sametové revoluci, nicméně vidina těžby velmi kvalitního černého uhlí v oblasti kolem Frenštátu pod Radhoštěm lákala těžební společnosti a děsila místní obyvatele. Uhlí v beskydech spadá do uhelné pánve, která se nachází velkou většinou v Polsku a má rozlohu asi 7000 km2, z čehož na Českou republiku připadá asi 1500 km2. Právě v této oblasti, v okolí měst Ostravy, Karviné, Českého Těšína a Frenštátu pod Radhoštěm, se nacházejí uhlonosné vrstvy karbonského stáří. Průzkumy jižní části Ostravsko-karvinského revíru, kde se nachází Důl Frenštát, začaly krátce po skončení 2. světové války a trvaly několik desítek let. Celkové zásoby velmi kvalitního černého uhlí se odhadují až na 1,6 miliardy tun.
Místní si mohou po letech konečně oddychnout
Místní se vždy obávali možné těžby, která by navždy změnila jejich domovy. Definitivní úleva však přišla až nedávno. Přitom již v roce 2002 ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodlo o odpisu zásob černého uhlí v ložisku u Frenštátu pod Radhoštěm, které byly převedeny do nebilančních zásob. V roce 2011 se však vedení OKD rozhodlo obnovit průzkumné práce v naději na vysoké ceny uhlí na světových trzích a upnulo se na možnost opětovného zprovoznění dolu.
Reakce v regionu byla nicméně negativní a stavební úřad ve Frenštátě prohlásil objekty v dole za nelegální a těžaře vyzval k jejich odstranění.
Vedení OKD však důl nechalo při životě, každý rok platilo miliony až desítky milionů korun za jeho hlídání a odvětrávání dolu a nakonec rozhodlo o jeho likvidaci až v červnu 2020 poté, co se společnost kvůli koronaviru ocitla na pokraji už druhého bankrotu a musel ji opět zachraňovat stát. V září 2021 bylo rozhodnutí Báňského úřadu o povolení likvidace jam potvrzeno, a konečný osud dolu byl tak konečně posvěcen.
Těžba by měla katastrofální dopady na krajinu
Představitelé měst Frenštát pod Radhoštěm a Trojanovic si v roce 2011 nechali vypracovat studii dopadů případné těžby černého uhlí na krajinu. Závěry studie hovoří jasně, těžba by měla katastrofální následky na krajinu a místní obyvatelstvo. Lidé by ztratili domovy, pole a dokonce i zdroje vody.
I to byl jeden z důvodů, proč se v roce 2012 organizace Greenpeace rozhodla zahájit protest proti plánům Ostravsko-karvinských dolů na rozšíření těžby. Aktivisté obsadili obě těžební věže zakonzervovaného Dolu Frenštát a rozvinuli transparenty. Protestovali nejen proti úvahám o využití zásob černého uhlí v Beskydech, ale také proti plánům na rozšíření těžby v Karviné. Chtěli tak nejen chránit přírodu v České republice, ale symbolicky i vzdálenou Arktidu, která patří mezi oblasti nejzranitelnější a nejcitlivější vůči změnám klimatu. Symbolicky si organizace pro svůj protest zvolila právě Důl Frenštát, který je pozůstatkem megalomanských plánů komunistických plánovačů.
Jaká prazvláštní životní náhoda, že jsem o mnoho let později v Greenpeace začal pracovat a můžu se podílet na kampaních proti fosilním palivům. Uhlí totiž patří pod zem, a nejen v srdci beskydské přírody.
Frenštát měl štěstí, ale stačilo málo a vše mohlo být jinak. A i dnes se objevují další nové plány na nesmyslné rozšiřování uhelné infrastruktury. Například hnědouhelný důl Bílina v Severních Čechách dostal nedávno povolení, které – pokud vejde v platnost – umožní pokračování těžby do roku 2035, tedy o pět let později, než dovoluje současné povolení. V kontextu probíhající klimatické krize působí rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Mostě absurdně a směšně. Stále tak má smysl usilovat o to, aby těžba uhlí skončila co nejdříve a dále nepokračovala. Uhlí bychom se měli naopak co nejdříve zbavit a nechat uhelné skanzeny minulého století historii.
Text vyšel na Seznam médium.