Ceny elektřiny, které jsou nyní nedílně provázány s cenou plynu, se v posledních dnech zbláznily a letí strmě vzhůru. Trend je přitom znepokojivě rostoucí. Není proto divu, že chce ministr Jozef Síkela svolávat mimořádnou radu energetických ministrů EU, která by hledala řešení bezprecedentní cenové krize dřív, než tvrdě dopadne na domácnosti a firmy.

Mluví se dokonce o zastropování cen na celoevropské úrovni. To by ale stálo stát obrovské množství peněz, v České republice by to bylo minimálně v řádech desítek miliard korun. Část z nich si stát může vzít zpátky sektorovým zdaněním energetických firem, ale takové přerozdělování peněz je složité a čelí známému a velkému riziku – schopnosti zejména velkých mezinárodních firem se zdanění efektivně vyhýbat (tax evasion). Pokud hledáme řešení pro celou Evropskou unii, je tady ale ještě jedna lepší a elegantnější cesta – vyjmutí plynových elektráren z burzy společného evropského trhu a jejich zařazení do tzv. kapacitní zálohy. (EDIT: Při rozpracování tohoto návrhu jsme zjistili, že by bylo možné také plynové elektrárny na burze ponechat, pokud by se nějakým opatřením vyjmuly z tržního mechanismu, který je zodpovědný za určování tzv. marginální ceny elektřiny – takovým způsobem by se mohlo dosáhnout podobného výsledku, který je popsán níže – pozn. Greenpeace).

Elektroměr (c) Wikimedia Commons

V současné době určuje ceny elektřiny extrémně drahý plyn. Jeho cena v porovnání s lednem 2021 vzrostla na šestnáctinásobek. Cena silové elektřiny je v porovnání se stejným obdobím na dvanáctinásobku. Cenu elektřiny na burze totiž určují provozní náklady nejdražší elektrárny, jejíž provoz je potřebný k uspokojení poptávky – té elektrárně se říká závěrná. A pořadí, ve kterém jsou zapínány jednotlivé elektrárny podle jejich finanční náročnosti, se označuje anglickým termínem merit order. Ostatní elektrány, které vyrábějí levněji než elektrárna závěrná, v tu chvíli vydělávají, protože prodávají elektřinu za cenu určenou nejdražším zdroje.

Pokud je závěrnou elektrárnou ta plynová, cena elektřiny extrémně stoupá, především na okamžitém (spotovém) trhu. Vzhledem k tomu, že v současné době je na trhu velká panika a špatné zprávy se hromadí, promítají se ovšem vysoké ceny i do očekávaných dlouhodobých termínových cen (tzv. futures).

Z toho jasně vyplývá, že dokud bude cenu elektřiny ovlivňovat plyn, bude trh selhávat a elektřina bude extrémně drahá a lidé nebudou mít na zaplacení záloh a účtů, zatímco energetické společnosti budou extrémně vydělávat. Řešení je zjevné – zbavit se vlivu, které zdivočelé plynové elektrárny na trh mají.

Pokud se evropské státy – třeba na popud ministra Síkely – dohodnou na změně systému a vyjmou z burzy plynové elektrárny, závěrnou elektrárnou se stane ta na černé uhlí, která v současnosti vyrábí zhruba za třetinovou cenu oproti současné ceně elektřiny z plynu (a tedy i ceny elektřiny jako takové).

Jak by to mělo vypadat v praxi? O zapínání plynových elektráren v kapacitní záloze by v případě potřeby, tedy v době vykrývání špiček spotřeby a pro účely stabilizace sítě, rozhodoval provozovatel přenosové soustavy, v našem případě ČEPS. Pokud by vyráběly, jejich elektřinu by odkupoval stát (opět prostřednictvím ČEPS) za úředně stanovenou cenu fakticky odpovídající výrobním nákladům. Odkupoval by tak ale jen drahou elektřinu z plynu, nikoli drahou elektřinu ze všech zdrojů jako v případě zastropování, a tak by ho tento systém přišel mnohem levněji. Ve výhodě by byly státy, kde se z plynu vyrábí jen málo elektřiny, k nimž Česko rozhodně patří – loni plynové elektrárny pokrývaly pouhých 7 procent tuzemské spotřeby a letos svůj provoz ještě více omezují.

Bylo by možné také zařídit, aby se část nebo dokonce všechny náklady vynaložené státem vrátily. Stát by je totiž od domácností a firem mohl chtít zpátky v rámci regulované složky ceny elektřiny. Dočasně zrušené poplatky za podporované zdroje energie by tak na fakturách vystřídaly poplatky za nákup paliva pro elektrárny v kapacitní rezervě. I tak by na tom ale domácnosti a firmy vydělaly, protože by jejich zálohy a účty byly mnohem menší než v případě, že by se s cenami nic nedělalo. Dokonce by byly menší než v případě zastropování energií, protože je zcela nepravděpodobné, že by stát zastropoval ceny na pouhé třetině současné hladiny. To by bylo příliš drahé. V úvahu také nepřípadá, že by stát elektřinu zastropoval, aniž by provozovatelům vykryl vzniklou ztrátu, podobný experiment dopadl loni v Číně velice ošklivě.

Vyjmutí plynových elektráren z burzy (nebo z tržního mechanismu, který učuje cenu elektřiny – pozn. Greenpeace) by navíc mělo ještě další pozitivní efekty. Energetické společnosti by díky němu negenerovaly mimořádné zisky, a tak by toto opatření mohlo v budoucnu nahradit dnes tolik diskutovanou válečnou daň, alespoň v energetickém sektoru. Pokud by spadla cena elektřiny na trhu, rapidně by také klesla částka, kterou energetické společnosti musejí skládat jako záruku na burze. V současné době mají na burze vázaný majetek řádově v miliardách korun, se kterým nemohou disponovat. Poté, co by cena spadla, mohly by si část těchto financí stáhnout zpátky. Vzhledem k tomu, že na část těchto záruk nyní energetickým firmám půjčuje stát, i jemu by se tím uvolnily miliardy korun, které by mohl využít třeba na adresnou pomoc ohroženým domácnostem.

Na vyjmutí plynových elektráren ze společného energetického trhu (nebo z tržního mechanismu, který určuje cenu elektřiny – pozn. Greenpeace) by se musely shodnout evropské státy. Mimořádná evropská rada svolaná ministrem Síkelou k tomu může být dobrou startovní plochou. Dá se očekávat, že některé státy (například Německo) by mohly stát tomuto kroku v cestě, protože používají plynu hodně a tato systémová změna by pro ně nebyla tak výhodná jako pro jiné. Ale i tak pro ně může být zajímavější než prosté zastropování cen, které jen generuje náklady a nepřináší až tak velký efekt.

Vyjmutí plynových elektráren z burzy (nebo z tržního mechanismu, který určuje cenu elektřiny – pozn. Greenpeace) ovšem řeší jen rostoucí ceny elektřiny a nepomůže těm lidem a firmám, kteří spotřebovávají extrémně drahý plyn. Cenu plynu tímto způsobem bohužel snížit nejde, protože nevzniká ani na českém, ani společném evropském trhu.  Ale pokud se podaří vyřešit ceny elektřiny, může se vláda soustředit už jen na plyn a v krátkodobém horizontu jeho extrémní cenu kompenzovat, třeba i zastropováním. Dlouhodobě by pak vláda v jejich případě měla podporovat hlavně energetické úspory, zateplování, solární střechy a změnu vytápění.

Článek vyšel na serveru Seznam Zprávy.