Plynová krize, rostoucí ceny energií a ruská válka v Ukrajině dostaly energetickou bezpečnost na vrcholnou příčku agendy Evropské unie. V důsledku evropské závislosti na dovozu ruských fosilních paliv se Evropská komise a členské státy rozhodly zvýšit své ambice v oblasti obnovitelných zdrojů energie i energetických úspor. Bezpečnostní, klimatickou a energetickou krizi totiž musíme řešit současně. Právě to je cesta k levnějšímu a stabilnějšímu energetickému systému, který nemusí být až tak vzdálenou budoucností.

K energetické transformaci nám má pomoci evropská legislativa.Tou nejnovější, kterou představila Evropská komise v květnu, je plán RePower EU. Součástí tohoto plánu, jehož cílem je především snížení závislosti na dovozu fosilních paliv z Ruska, je zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na produkci energie v EU na 45 % do roku 2030 (z původních 40 % navržených v roce 2021). Ačkoliv je navýšení cílů pro obnovitelné zdroje na celoevropské úrovni důležitým krokem, k uskutečnění plánu je klíčové implementovat ho do jednotlivých národních legislativ, odstranit administrativní bariéry a pomocí investic ho efektivně podpořit. 

Rozhodovat se bude na podzim  

K dosažení 55% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, ke kterému se EU zavázala, je potřeba, aby se v EU zdvojnásobilo tempo instalace solárních panelů a zčtyřnásobila výstavba větrných turbín v porovnáním s trendem posledních let. Zvýšení cílu podílu OZE na 45% lze pokrýt právě nárůstem v solární a větrné energii bez navyšování využívání bioenergie, která má negativní dopad na biodiverzitu. Udržitelné obnovitelné zdroje (soláry a větrníky) jsou decentralizovaným a zeleným zdrojem energie a jsou řešením nejen energetické bezpečnosti, ale i klimatické změny, protože oba problémy jsou navzájem propojené a nestojí v konfliktu proti sobě, jak se nám snaží tvrdit politická elita. Naopak je potřebné nastavit podmínky proto, aby bylo možné energetickou solidaritu rozšířit i na distribuci energie z obnovitelných zdrojů a v období přebytku ji distribuovat mezi ty země EU, které nemají tak dobré geografické podmínky.

Pro dosažení klimatických závazků EU a odstřihnutí se od ruských fosilních paliv je důležité, aby připravovaná revize směrnice o obnovitelných zdrojích RED III byla do konce tohoto roku schválená a ještě více zvýšila cíl pro instalaci obnovitelných zdrojů, minimálně na 45 %. Hlasování o směrnici proběhne 12. září v Evropském parlamentu. Potom bude probíhat tzv. trialog – vyjednávání mezi Parlamentem, Radou a Komisí o konečné podobě směrnice. Pokud si Parlament odhlasuje navýšení OZE na 45%, následuje vyjednávání s Radou EU, která navrhuje podíl OZE jenom na 40%. Česká republika by jako předsednická země Rady EU měla tuto debatu moderovat,  sama mezi velké  podporovatele obnovitelných zdrojů nicméně nepatří.

Climate strike Praha (c) Greenpeace

 Rozvoji zelené energetiky brání byrokracie a nedostatečná infrastruktura

Nejvýznamnějšími překážkami, které brání instalaci obnovitelných zdrojů, jsou složité a zdlouhavé povolovací procesy, územní plánování a napojení do sítě zkomplikované vysokou cenou za připojení obnovitelných zdrojů a nedostatkem potřebné infrastruktury. A to navzdory širokému právnímu rámci na evropské úrovni. 

Povolovací proces je zdaleka časově nejnáročnější. Například instalace solárního panelu v zemích EU v současnosti trvá průměrně 1 až 4,5 roku, u větrné turbíny na pobřeží se jedná o 3 až 9 let a v případě větrné turbíny na moři dokonce až 10 let. Zdlouhavým procesem je rovněž vytipování správné lokality pro instalaci obnovitelných zdrojů v územním plánování. Plán Komise RePower EU hovoří o tzv. „go to zónách“, tedy oblastech v každé zemi EU, kde bude povolovací proces probíhat rychleji – maximálně rok. Proces vytipování těchto lokalit je však časově náročný, protože musí vzít v úvahu mnoho faktorů – od leteckých tras ptactva až po chráněné oblasti. RePowerEU projekty obnovitelných zdrojů označuje jako „projekty společného veřejného zájmu“, což také zjednodušuje administrativní postupy. V celém procesu je nevyhnutelné najít kompromis mezi expanzí obnovitelných zdrojů a požadavky na ochranu životního prostředí za účasti lokálních komunit. 

Za jednu z bariér je také označované vnímání zelené energetiky veřejnosti a celkový nedostatek informací o nich. Nicméně poslední průzkum STEMu z tohoto roku ukazuje, že většina Češek a Čechů se staví k obnovitelným zdrojům pozitivně a podporuje jejich zvýšenou instalaci, v současné době zejména kvůli obavám o energetickou bezpečnost.

K uskutečnění klimatických cílů chybí v ČR politická vůle

V Česku je rozvoj obnovitelných zdrojů na jedné z nejnižších úrovní v EU. Dodnes v národní legislativě není implementována směrnice RED II z roku 2018, která zjednodušuje podmínky pro instalaci obnovitelných zdrojů.. Podle studie Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd z roku 2020 je v Česku potenciál využití větrné energie až 28 % celkové spotřeby elektřiny. Pokud bychom plně využili potenciál solární energie instalací panelů na střechy a fasády domů, dostaneme se podle studie společnosti EGÚ Brno na 27 % spotřeby elektřiny. Důležitým pilířem budoucího vývoje energetiky jsou kromě větrníků a solárů také opatření pro energetickou účinnost (úspory energií), o kterých se bude také rozhodovat v září na hlasování v EP.

Výzkum veřejného mínění agentury OMG z přelomu března a dubna 2022 odhalil, že nejvíce lidmi preferované reakce státu na energetickou krizi je mimo zajištění dodávek zemního plynu z jiných zdrojů především pomoc se zateplováním domů a instalace solárních panelů. Česko má jako jedna z deseti členských zemí EU k dispozici finance z Modernizačního fondu, přičemž do roku 2030 může čerpat až 193 milionů eur. Za tuto částku by se  pro představu dalo postavit více jak 80 větrných elektráren s průměrným výkonem 2 MW. 

Přechod na obnovitelné zdroje je i díky progresivní evropské klimatické politike ekonomicky možný. Ani technická realizace rozvoje není vážnou překážkou – 95 % technologií potřebných k naplnění současných plánů je již dostupných. Přechod na čistou a obnovitelnou energii tak závisí pouze na politické vůli. Jestli se najde potřební politická podpora opatření, přechod na čistou, obnovitelnou energii bude znamenat také snížení poptávky po energiích, ceny, globálního oteplování a energetickou bezpečnost.