Česko přebírá předsednictví v Radě EU. Co přesně to pro nás znamená?

V pátek 1. července 2022 se Česká republika již podruhé ujme předsednictví v Radě EU, které následuje po předsednictví Francie. Po dobu šesti měsíců se tak staneme klíčovým politickým hráčem v Bruselu, kdy Česko nebude prosazovat své vlastní národní zájmy, ale postoje celé EU. Mottem českého předsedníctví je “Evropa jako úkol”. V kontextu současných krizí by proto Česko mělo zaujmout jasnou pozici a brát Evropu jako úkol nejen po dobu 6 měsíců předsednictví, ale také do budoucna, protože právě nyní máme šanci něco ovlivnit.

Stát, který předsedá Radě EU výrazně ovlivňuje směrování jednotlivých jednání. Před dvěma týdny vláda představila své priority, které tvoří pět pilířů: zvládnutí uprchlické krize a poválečnou obnovu Ukrajiny, energetickou bezpečnost, posílení evropských obranných kapacit a bezpečnosti kybernetického prostoru, strategickou odolnost evropské ekonomiky a odolnost demokratických institucí. Faktem je, že Evropská unie v současné době čelí mnohým krizím zároveň. Musíme si také uvědomit, že Česká republika je první zemí, která přebírá předsednictví v době, kdy na hranicích EU probíhá válka. Tato válka je příčinou uprchlické a energetické krize, které stojí ve stínu dlouhodobější klimatické krize. Vláda se ve svých prioritách do velké míry zaměřila na řešení dopadu konfliktu na Ukrajině a řešení klimatické krize postavila na vedlejší kolej.

Rozvoj fosilní infrastruktury není východisko

Zásadním problémem také je, že Fialův kabinet proti sobě staví agendu snižování emisí a energetické bezpečnosti ­– a to znamená rozvoj fosilní infrastruktury namísto upřednostňování obnovitelných zdrojů a osvětou o energetických úsporách. Nahrazení importu ruských paliv kvůli právě probíhající válce na Ukrajině jinými fosilními palivy má ale smysl jen v krátkodobém horizontu. Závislost na Rusku totiž nahradíme jen závislostí na jiných zemích – a mnohé z nich, jež disponují fosilními zdroji, jsou problematické, autoritativní a porušují lidská práva. Jako řešení se nabízí odklon od fosilních paliv, podpora energetických úspor, prosazení rychlého rozvoje obnovitelných zdrojů a hlavně spolupráce na úrovni celé EU. Tyto kroky nejen, že zvýší naší energetickou bezpečnost a nezávislost, ale také nás přiblíží cílům Pařížské dohody na ochranu klimatu. Česká vláda proto po dobu předsednictví nesmí zapomínat na dlouhodobou vizi a cíl, ke kterému se Evropa zavázala – dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Trochu paradoxně při současné energetické krizi proto také působí snaha upřednostnit jako řešení jadernou energii. 

Česko nicméně dlouhodobě zanedbává i situaci na domácí scéně. V mezičase, který stráví vyjednáváním a vedením debaty na mezinárodní úrovni, by mělo začít řešit také situaci doma. Dodnes totiž nemáme tolik potřebný energetický zákon, nevyužíváme možností obecní a komunitní energetiky, dlouhodobě zaostáváme v instalací větrníků i fotovoltaiky, nezateplujeme dostatečně domy, nehledáme energetické úspory a nedokážeme efektivně využít evropské dotace na modernizaci. Přitom všechny tyto kroky by pomohly k menší závislosti na energiích z Ruska.

Společná evropská energetická politika jako řešení energetické nezávislosti a bezpečnosti

Abychom zajistili dlouhodobou energetickou bezpečnost v Evropě, je nutné hovořit o společné evropské energetické politice, která bude založena na solidaritě a jednotě unijní sedmadvacítky. Na dovozu fosilních paliv z Ruska jsou totiž nejvíce závislé vnitrozemské země, mezi něž patří i Česká republika. Proto musíme v otázce energetiky prosazovat spolupráci a solidaritu na evropské úrovni. Ta je nejlépe dosažitelná na společném energetickém trhu, který je v ideálním případě založený čistě na obnovitelných zdrojích. Právě obnovitelné zdroje nám totiž v době, kdy je redukce závislosti na fosilních palivech prioritou pro klima, ekonomiku i bezpečnost, zajistí energetickou nezávislost a bezpečnost bez kompromisů pri volbe dodavatelů. 

Jednou z oblastí, kterou můžeme v době našeho předsednictví ovlivnit je vyjednávání pozic zásadních částí legislativního balíčku Fit for 55. Patří zde například směrnice o obnovitelných zdrojích (RED) nebo směrnice o energetické účinnosti (EED). Jiné části balíčku pak ČR přebere již v pokročilejším stádiu trialogu s Evropskou komisí a Evropským parlamentem. V prioritách českého předsednictví se klimatická legislativa FF55 sice objevuje, ale především pouze v kontextu odchodu od ruských fosilních paliv. Klimatická agenda je přitom s energetickou bezpečností nedílně propojena. Dosáhnout energetické bezpečnosti bez transformace ekonomiky totiž není možné. Česká vláda by tedy měla aktivně prosazovat ambiciózní klimatickou i energetickou politiku EU – ovšem se silným důrazem na sociální dimenzi. Jednotlivá opatření totiž nesmí dopadnout na ty nejzranitelnější z nás.

Biologická rozmanitost jako jedna z priorit

Spolu s klimatickou krizi čelíme i bezprecedentní krizi způsobenou ztrátou biologické rozmanitosti po celé planetě. Po čtyřech letech nás čeká zasedání konference smluvních stran (COP) k bezesporu nejvýznamnější mezinárodní mnohostranné úmluvě zabývající se péčí o přírodní a krajinné dědictví – Úmluvě o biologické rozmanitosti (CBD). Česko na ní bude reprezentovat pozici celé Evropské unie, vyjednávat s ostatními státy a to vše s důležitým úkolem – musí dohodnout globální rámec ochrany biodiverzity pro období 2020–2030. Strategický plán úmluvy má do roku 2030 obsahovat odsouhlasené celosvětové priority, pokud možno jednoznačné kvantitativní cíle a co nejobjektivnější způsoby vyhodnocování jejich plnění. Význam této biodiverzitní konference je naprosto srovnatelný s konferencemi  klimatickými.

Zastavit odlesňování a chránit ekosystémy

S velkou pravděpodobností proběhne během našeho předsednictví také trialog k nařízení EU, které má zastavit evropský podíl na odlesňování kvůli produkci rizikových komodit pro odlesňování jako je soja, palmový olej, dřevo, káva, kakao nebo hovězí maso. Komise návrh nařízení představila na podzim 2021. Ministři životního prostředí unijních států na konci června přijali svou pozici k nařízení, která ho v mnoha ohledech změkčuje a znefunkční. Míč je nyní na straně Evropského parlamentu. Pokud europoslanci nepodlehnou lobby dřevařských a jiných firem, může nastat situace, že stanovisky obou institucí budou značně rozdílná a výsledný trialog tak může být velmi náročný.     

V neposlední řadě bude úkolem českého předsednictví najít společné stanovisko všech unijních států k Zákonu na obnovu přírody (Nature restoration law). Česká vláda už označila tento legislativní návrh jako jednu z priorit svého předsednictví a proto by bylo zklamáním, pokud by se nepodařilo do konce předsednictví shodu nalézt. Samotné zveřejnění návrhu legislativy se již několikrát odsunulo. Další zprodlení by znamenalo velké komplikace pro naplnění cílů tohoto zákona, v jehož návrhu zaznívá, že do roku 2030 je nutné pokrýt alespoň 20 % suchozemských a mořských oblastí EU opatřeními na obnovu přírody a do roku 2050 je pak rozšířit na všechny ekosystémy, které potřebují obnovu.