Komplex hnědouhelného dolu a elektrárny Turów znečišťuje křišťálově čistou vodu místní řeky způsobem, který porušuje polské i evropské právo. Horská říčka se na pouhých 10 kilometrech mění v odpadní stoku plnou nežádoucích chemických látek, které pocházejí z těžby a spalování uhlí.

Do Lužické Nisy se vlévá řeka, která se na české straně jmenuje Oleška a v Polsku Miedzianka. Pramení na Liberecku v kopcích mezi Raspenavou a Oldřichovem v Hájích, protéká Dětřichovem a protíná česko-polskou hranici v Heřmanicích/Markocicích. Poté vtéká do polského města Bogatynie, v němž žije 17 tisíc lidí a  u něhož se nachází komplex hnědouhelného dolu a elektrárny Turów.   

Měření čistoty vody. (c) Greenpeace – Max Zielinski

Na české straně vypadá řeka Oleška jako typický horský potok s křišťálově čistou vodou, a tento charakter si zachovává i prvních několik kilometrů na polské straně. U ústí do Lužické Nisy však připomíná průmyslové odpadní vody, a to už na první pohled.

Experti spolupracující s polskou pobočkou Greenpeace zkoumali kvalitu vody v Olešce/Miedziance se zaměřením na elektrickou vodivost při 20 stupních Celsia. Tento fyzikálně-chemický parametr odráží salinitu, tj. celkový obsah iontů v roztoku, a je jedním z hlavních faktorů určujících ekologický stav řek. Výsledky studie byly šokující, protože mezi česko-polskou hranicí a ústím řeky do Lužické Nisy se elektrická vodivost zvýšila šestinásobně: ze 196 µS/cm na 1207 µS/cm (mikrosiemensů na centimetr). 

Místonaměřené hodnoty
Dětřichov (CZ)130 µS/cm
Heřmanice/Markocice (CZ-PL hranice)196 µS/cm
Bogatynia (PL), ul. Turowska nad ústím potoka Ślad232 µS/cm
Bogatynia (PL), ul. Turowska pod ústím potoka Ślad: Turowny (u obce Turowny), v blízkosti řeky Turowny (u obce Turowny)393 µS/cm
Bogatynia (PL), ul. Górników Turowa683 µS/cm
Bogatynia-Trzciniec Dolny (PL), u ústí do Lužické Nisy1207 µS/cm

S ohledem na platné polské normy (dvě třídy jakosti vody) odpovídala voda v řece Olešce/Miedziance první třídě (s naměřenými hodnotami pod 340 µS/cm) od pramene po státní hranici a dále během prvních několika kilometrů na polském území až po místo, kde do řeky ústí potok Ślad. O něco dále po proudu u ústí do Lužické Nisy pak voda v řece neodpovídala ani druhé třídě, protože překračovala příslušnou mezní hodnotu 450 µS/cm téměř trojnásobně. K neobvyklé změně v kvalitě vody přitom došlo pouze na vzdálenosti asi 10 kilometrů.

Do řeky se vypouští odpadní vody z uhelného dolu a elektrárny. (c) Greenpeace – Max Zielinski

Důvod tak masivního zhoršení kvality vody je zřejmý: přítok podzemních vod čerpaných z dolu Turów, které se vypouštějí přímo do potoka Ślad a které proudí i do Miedzianky, a o několik kilometrů níže po proudu řeky přítok průmyslových odpadních vod z elektrárny Turów. Oba typy odpadních vod se vyznačují vysokým obsahem chloridových (Cl–) a síranových (SO42-) iontů. Právě jejich vysoká salinita je příčinou zvýšené elektrické vodivosti.

Situace, kdy Miedzianka kvůli vypouštění odpadních vod z dolu a elektrárny Turów neodpovídá ani druhé třídě jakosti řeky, je v rozporu s polskými zákony i s rámcovou směrnicí EU o vodě. Je to příklad toho, jak těžba a spalování hnědého uhlí ničí životní prostředí – a to nejen klima, ovzduší nebo zásoby podzemních vod, ale jak také nepřijatelným způsobem znečišťuje povrchové vody. 

Leszek Pazderski je ekologický expert Greenpeace Polsko.