Co teď bude s elektrárnou Chvaletice, která přišla o emisní výjimku? To záleží jen na provozovateli

Nedávno Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl o tom, že výjimka udělená provozovateli uhelné elektrárny Chvaletice byla nezákonná, a zrušil ji. Proti tomuto rozhodnutí podalo kasační stížnost ministerstvo životního prostředí, které výjimku vydalo, i provozovatel elektrárny. Ten navíc požádal soud, aby Nejvyšší správní soud přiznal stížnosti odkladný účinek. Tedy aby se zrušení výjimky zatím odložilo, dokud soud nevydá finální stanovisko k celé kauze. Nejvyšší správní soud však odkladný účinek zamítl. Znamená to, že elektrárna bude muset hned uzavřít provoz a že kvůli tomu spálíme více ruského plynu? Ne tak docela.

Elektrárnou Chvaletice se aktivně zabýváme od roku 2016, kdy provozovatel začal instalovat nové filtry – promiňte mi ty technické výrazy – elektrostatické prachové odlučovače a zařízení pro nekatalytickou redukci oxidů dusíku. My jsme v té době varovali, že takové technologie jsou nedostatečné a že provozovatel nebude schopen plnit nové emisní limity, o nichž se v té době jednalo a které byly schváleny o rok později. Úředníci Pardubického kraje, o kterých se později zjistilo, že jsou ve vztahu k elektrárně podjatí, však dali elektrárně všechna potřebná razítka v režimu nepodstatné změny integrovaného povolení, tedy za zavřenými dveřmi a bez možnosti veřejnosti se k záměru provozovatele vyjádřit. 

V říjnu 2016 proto aktivisté a aktivistky Greenpeace vylezli na chladicí věž elektrárny a vyvěsili z ní transparent s poselstvím, které vybrali podporovatelé organizace. Dva dny tak byl vedle loga společnosti Seven Energy na železobetonové konstrukci z dálky vidět nápis “Již brzy mimo provoz?” Tahle přímá akce vyvolala obrovskou pozornost veřejnosti, včetně negativních reakcí. Jedna z častých reakcí byla: Když se vám nelíbí, co ta elektrárna dělá a myslíte si, že je to špatně a že elektrárna porušuje zákon, nelezte na elektrárnu a obraťte se na soud. 

Provozovatel pak technologie nainstaloval i přes naše protesty s tím, že jsou dostačující. O rok později byly schváleny nové emisní limity účinné od 17. srpna 2021. Provozovatelé dostali celé čtyři roky na to, aby nainstalovali nové technologie nebo vyladili ty stávající tak, aby emisní limity začali plnit. Mnozí z nich si ale požádali o výjimky, mezi nimi i provozovatel elektrárny Chvaletice. Ten požadoval výjimku pro rtuť a oxidy dusíku, a to pro období 8 let, tedy pro vůbec nejdelší možnou dobu, po jakou lze výjimku podle evropské legislativy udělit. Kromě toho ještě provozovatel zjistil, že prachové odlučovače, které instaloval v roce 2016, pro splnění emisních limitů nestačí, a proto je nechal vytrhat a nahradit látkovými filtry.  

Krajští úředníci výjimku dvakrát udělili, zatímco ministerstvo ji dvakrát zrušilo s tím, že je nezákonná. Na udělení výjimky kývlo až napotřetí, když provozovatel slíbil, že sníží výrobu, a tím i emise škodlivin (což nakonec stejně neudělal). A to byla chvíle, kdy jsme se skutečně po letech dohadování v řízeních o udělení výjimky spolu s kolegy z Hnutí DUHA a s právničkami z Frank Bold obrátili na soud a požádali o zrušení výjimky s tím, že je i v tomto případě nezákonná. 

Výjimku dostal provozovatel na šest let, nikoli na osm, které původně požadoval. Provozovatel také v žádosti tvrdil, že po dvou letech platnosti výjimky přezkoumá, zda je schopen emise snížit dřív a případně sám požádá o zkrácení výjimky.

V žádosti znečišťovatel napsal, že rtuť bude zachytávat látkovými filtry, které už nainstaloval kvůli prachu. Vedle nich slíbil instalovat také injektáž aktivního uhlí, která se dá zprovoznit v rámci týdnů, maximálně měsíců. Pro snížení emisí dusíku pak chce používat stávající technologii z roku 2016, jen potřebuje čas k jejímu vyladění. Snížení emisí se v takovém případě dá dosáhnout, pokud se zvýší dávkování reagentu (v tomto případě močoviny), který k zachycování oxidů dusíku přispívá. To ale provozovateli zvyšuje náklady na provoz zařízení. Na některých blocích elektrárny se již přitom provozovatel pod nové emisní limity pro oxidy dusíku v minulosti dostal, ale zavázat se k limitům odmítnul s tím, že ještě musí technologii ladit. A rozhodnutí úředníků se tedy dá interpretovat tak, že 13 let od instalace filtrační technologie je podle nich příliš dlouhá doba na její vyladění, a proto tuto lhůtu zkrátili na 11 let. 

V celém řízení jsme tvrdili, že na výjimku nemá znečišťovatel automatický nárok a že tato konkrétní výjimka je nesmyslně dlouhá a že provozovatel by měl – alespoň podle toho, co píše v žádosti – snížit emise mnohem rychleji. Provozovatel elektrárny se ale dlouhodobě v celém řízení o výjimce snažil vzbudit dojem, že pálení uhlí v elektrárnách je téměř mystický rituál a zachytávání emisí je pokročilá magie, které nikdo jiný kromě něj nerozumí. A že na snížení emisí potřebuje hodně času, i když technologie už nainstalované má nebo je dokáže nainstalovat relativně rychle.

A to přesto, že ostatní provozovatelé to zvládají mnohem rychleji. Kombinaci látkových filtrů a vstřikování aktivního uhlí nainstalovala před tím, než vstoupily v platnost nové emisní limity, například teplárna Trmice, která pak pro rtuť vůbec o výjimku nežádala a pro ostatní polutanty (oxidy síry a dusíku) měla jen krátkou výjimku do konce roku 2022, kterou ukončila dříve, protože emise snížila s předstihem. Na tomto případě je vidět velký rozdíl v přístupu různých provozovatelů – a jak k tomu přijdou ti poctivější, kteří už limity plní, snižují emise rychle, nebo závazně slíbí odstavení uhelné elektrárny po skončení výjimky?

Soudy nám daly za pravdu

Rozsudek Krajského soudu naše námitky potvrdil. “Podle dlouhodobé, konstantní a bohaté judikatury Soudního dvora EU, Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu i krajských soudů rozhodujících ve věcech správního soudnictví výjimka je vždy vybočením z jinak obecného pravidla. Musí být proto aplikována jen v případech, které jsou opravdu výjimečné, což vede k závěru, že každá výjimka musí být řádně odůvodněna a její potřeba řádně prokázána. I kdyby krajský soud aproboval veškeré ostatní závěry žalovaného (tzn. Ministerstva životního prostředí), nemohl přehlédnout, že napadené rozhodnutí stanovilo osobě zúčastněné na řízení (tzn. elektrárně) výjimečné emisní limity rtuti a oxidů dusíku pro období 17. 8. 2021 – 17. 8. 2027, tj. na dobu 6 let, přičemž odůvodnění napadeného rozhodnutí je postaveno na tom, že zjištěný skutkový stav osvědčuje potřebnost výjimky nejméně pro prvé dva roky, kdy po těchto dvou letech bude další potřebnost výjimky přezkoumána a sám provozovatel podá návrh na snížení emisních limitů, na základě kterého správní orgány emisní limity sníží. Tím ovšem žalovaný zcela popřel výjimečnost výjimky, když sám připouští, že dosud zjištěný skutkový stav odůvodňuje toliko výjimku pro prvé dva roky, nikoli již pro roky třetí až šestý,” uvedl soud v rozsudku.

Přestože žaloba proti rozhodnutí o výjimce byla podána ještě před vypuknutím války na Ukrajině, rozhodnutí soudu přišlo v dost nevhodnou dobu, kdy sledujeme ruskou invazi a my v Greenpeace požadujeme konec dovozu zemního plyna a ropy z Ruska a cítíme, že je potřeba – alespoň dočasně – vyrábět elektřinu místo z ruského plynu z místních zdrojů, včetně těch uhelných. Ale samotný rozsudek automaticky neznamená, že se elektrárna zavře. Zda a jakým způsobem omezí elektrárna Chvaletice produkci elektřiny, záleží v tuto chvíli na provozovateli.

Jak už jsem zmínil, na všech blocích elektrárny Chvaletice jsou již nainstalované látkové filtry a chybí jen vyřešit vstřikování aktivního uhlí. Pokud tedy provozovatel spustí technologie na zachytávání rtuti, které již má či které se dají pořídit v řádu několika týdnů, maximálně měsíců,  nebude muset elektrárnu uzavřít. 

Provozovatel ovšem místo toho, aby se urychleně snažil snížit emise, podal raději proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a zažádal o odkladný účinek, aby rozsudek pozbyl právní moci, dokud se o věci nerozhodne. Odkladný účinek nyní Nejvyšší správní soud provozovateli elektrárny nepřiznal. 

“Podle NSS nelze v této věci odhlédnout od skutečnosti, že podle zákona o integrované prevenci (§ 14 odst. 5) není na emisní výjimku nárok. Tím, že stěžovatelka zvolila cestu výjimky z emisních limitů stanovených v závěrech o BAT, vystavila se možnému riziku, že jí výjimka nebude udělena a ona bude muset v určitém (pravděpodobně krátkém) časovém horizontu splnit předpoklady evropské legislativy. Stěžovatelka se pohybuje v tržní ekonomice, podle názoru NSS by za těchto okolností neměla mít výhodnější podmínky oproti ostatním provozovatelům spalovacích zařízení, kteří se vydali cestou snižování emisí na požadovanou úroveň za účelem ekologičtějšího provozu. Je nutné mít na paměti, že ochrana životního prostředí je zde hlavním cílem,” uvedl v odůvodnění Nejvyšší správní soud s tím, že ve věci rozhodne v nejbližší době. Vzhledem k argumentaci, kterou rozbil žádost o odkladný účinek, se ale nedá příliš očekávat, že by rozsudek Krajského a výjimka tak nadále zůstane zrušená.

A co se bude dít dál? 

Ve hře je několik scénářů a všechny závisejí na provozovateli elektrárny. 

1. Provozovatel urychleně vyřeší injektáž aktivního uhlí a vyladí stávající technologie a bude plnit emise jak pro rtuť, tak pro oxidy dusíku. V takovém případě nebude muset elektrárnu zavřít, ani omezit její provoz. Ovšem také se v tomto scénáři ukáže, že výjimka požadovaná na 8 let a získaná na 6 let, byla nesmyslně dlouhá a že ke snížení emisí může dojít mnohem rychleji. 
2. Provozovatel nainstaluje injektáž aktivního uhlí a dostatečně sníží emise rtuti, ale nebude schopen plnit emisní limity pro oxidy dusíku. V takovém případě bude muset provozovatel přepnout elektrárnu do nouzového režimu a bude ji smět provozovat 1500 hodin ročně (cca 62 dní), dokud se mu nepodaří vyladit technologii tak, aby se snížily emise i u oxidů dusíku.
3. Provozovatel vyřeší injektáž aktivního uhlí a sníží emise rtuti, ale zjistí se, že není schopen vůbec plnit emisní limity pro oxidy dusíku, protože technologie zvolená v roce 2016 je nedostatečná. V takovém případě bude muset provozovatel přepnout elektrárnu do nouzového režimu a bude ji smět provozovat 1500 hodin ročně (cca 62 dní), než získá pravomocnou výjimku do 17.8. 2023. Nebo dokud se mu nepodaří nainstalovat další technologii na zachytávání oxidů dusíku. Dobrou zprávou pro něj je, že stávající technologii nebude muset vytrhat a nahradit, protože zařízení pro redukci oxidů dusíku (jak katalytickou, tak nekatalytickou) se dají montovat za sebe. Ovšem asi provozovatele nepotěší, že se naše varování před možnou nedostatečností instalované technologie ukážou po letech jako oprávněná. 
4. Provozovatel vyřeší injektáž aktivního uhlí jen na některých blocích elektrárny. Bloky, které nesníží emise rtuti, budou muset být odstaveny do doby, než zprovozní injektáž aktivního uhlí, nebo než provozovatel získá pravomocnou výjimku do 17.8. 2023.
5. Provozovatel nezprovozní injektáž aktivního uhlí na žádném z bloků – to je jediný scénář, kdy bude muset být elektrárna odstavena do doby, než provozovatel získá pravomocnou výjimku do 17.8. 2023. 

Krajský úřad v Pardubicích oznámil, že už zahájil řízení o změně integrovaného povolení, na jehož konci zapíše do dokumentů hodnoty nových emisních limitů, které nyní elektrárna neplní. Času tedy provozovatel příliš nemá. Měl by tedy proto usilovat o co nejrychlejší snížení emisí, nebo alespoň co nejrychlejší získání emisní výjimky v souladu s rozsudkem Krajského soudu, tedy jen do příštího roku. Teď záleží jen na provozovateli, jak se k současné situaci postaví.