Je teplý květnový den roku 2014 a skupina aktivistů a aktivistek Greenpeace připravuje protest vyzývající k energetickým úsporám a zvyšování energetické nezávislosti českých domácností i firem na fosilních palivech. V místech, kde plynovod Transgas vstupuje do České republiky a překračuje řeku Moravu, jsme vyvěsili zprávu, která je nadčasová a krutě platná i dnes: “Renewables + Efficiency = Independence.” Tedy Obnovitelné zdroje + Efektivita = Nezávislost. Další transparent říkal “Vládo, nebuďte trubky” a vyzýval tehdejší kabinet premiéra Bohuslava Sobotky, aby se vydal cestou energetických úspor a obnovitelných zdrojů energie.

Nadčasová jsou i tehdejší slova koordinátorky energetické kampaně Greenpeace Lenky Pipkové: “Politici debatují o tom, kudy vést nové trubky, a vůbec neřeší podstatu problému naší energetické závislosti. Změnit dodavatele nestačí. Řešení přitom máme na dosah ruky. Energetická účinnost a obnovitelné zdroje jsou smysluplná cesta.“

Protest za energetické úspory a obnovitelné zdroje na plynové infrastruktuře na hranicích Česka a Slovenska. (c) Greenpeace – Ibra Ibrahimovič

Bohužel pro snížení závislosti českých domácností a firem na fosilních palivech se za 8 let neudělalo skoro nic. V roce 2020 se v ČR z celkem 92,9 TWh zemního plynu spotřebovalo 60 % v průmyslu (včetně centrální výroby tepla pro domácnosti) a 26 % v domácnostech na topení a vaření. K žádnému velkému zateplování v Česku nedošlo a naopak kotlíkové dotace podporovaly i instalaci nových kotlů na plyn a uhlí. Stejně tak se stavělo příliš málo obnovitelných zdrojů, které by fosilní paliva nahrazovaly ve výrobě elektřiny.

Útok Ruska na Ukrajinu zásadním způsobem změnil krajinu elektroenergetiky ČR i Evropy. České plány energetické transformace, které dočasně počítaly s výrobou elektřiny ve špičkových zdrojích v paroplynových elektrárnách, můžeme hodit do koše a doslova znova zasednout k rýsovacímu stolu. Jasně se ukazuje, jak je závislost na fosilních palivech, dovážených navíc od autoritářských režimů, omezující a riziková. A nejen z pohledu ochrany klimatu, ale i národní bezpečnosti. Od roku 2010 jsme doslova promrhali dekádu v zajištění naší energetické nezávislosti a bezpečnosti. Ostatně porovnejte sami, jak si stojíme ve srovnání s ostatními státy EU a jak moc jsme postoupili směrem k moderní energetice založené na obnovitelných zdrojích:   

Česká energetika obnovitelné zdroje vůbec nestaví. (c) Ember

Jaké jistoty tedy máme? A co je nyní po útoku Ruska na Ukrajinu jasné? 

  1. Odběrem fosilních paliv od ruské federace financujeme autoritářský režim a vojenský útok na Ukrajinu. 
  2. Klimatická krize je tu stále, prohlubuje se a fyzika atmosféry nepočká. Bez ohledu na válku je potřeba najít řešení klimatické krize stále stejně urgentní. 
  3. Další spalování fosilních paliv povede k prohlubování klimatické krize. České hnědé uhlí je zdroj energie, který nám ničí budoucnost. Spoléhat na něj dlouhodobě nemůžeme.
  4. Když odhlédneme od bezpečnostních a ekologických rizik stavby nového bloku jaderné elektrárny Dukovany, nic to nezmění na faktu, že novou elektrárnu uvedeme podle vlády do provozu nejdříve v roce 2036, velmi pravděpodobně ještě později, pokud vůbec. Řešením současné krize tedy jádro není a ke zbavení se závislosti na ruském plynu nám v příštích letech také nepomůže. 
  5. Cena energie z obnovitelných zdrojů stále klesá. 
  6. Větrná energie dokáže pokrýt 18 TWh naší spotřeby elektřiny – tedy kolem 30 % naší současné spotřeby.  
  7. Solární energie jen na střechách a fasádách domů dokáže pokrýt 28 % naší spotřeby elektřiny. 
  8. V oblasti energetických úspor a zateplování má Česká republika obří mezery. Potenciál snížení provozních emisí CO2 z českého fondu budov je až 86 %.
  9. Evropská komise se chce od ruského plynu odstřihnout v roce 2027 a zateplování a obnovitelné zdroje mají hrát v jejím plánu zásadní roli. Zároveň nová studie expertních organizací Ember, E3G, RAP a Bellona ukazuje, že díky zvýšení dovozu plynu odjinud, obnovitelným zdrojům a energetickým úsporám bychom mohli ruský plyn odstřihnout už v roce 2025.

Tento výčet jasně ukazuje směr, kterým bychom se nyní v následujcích letech měli vydat. V nejbližším časovém horizontu potřebujeme snížit naši spotřebu ruského plynu. Potřebujeme začít mohutně investovat do obnovitelných zdrojů, a to nejen u rodinných domů, ale i na úrovni bytových domů, obcí a komunitní energetiky. 

Obrovská překážka rozvoje moderní energetiky jsou přitom naše zákony a administrativní překážky. Jeden příklad za všechny. Agrivoltaika, která má v obrovský potenciál – svým způsobem zemědělci vydělávají na poli dvakrát, jednou na plodinách, podruhé na prodané elektřině – je limitována zákonem, neboť stavba fotovoltaických panelů na poli podléhá stavebnímu zákonu, který  fotovoltaickou elektrárnu definuje jako stavbu, která na zemědelské půdě být nemůže. 

Rozvoj obnovitelných zdrojů také limituje nedostatek samotných panelů a pracovní síly, která by je instalovala. Nabídka nedokáže pokrýt aktuální krizí zvýšenou poptávku. Je to jen další důkaz toho, jak moc jsme rozvoj obnovitelných zdrojů zanedbali. 

Dalším směrem, kde se můžeme rychle zbavit závislosti na fosilních palivech, jsou energetické úspory. A to nejen z pohledu topení, ale především ve smyslu zateplování. Na nový program financující zateplování veřejných i soukromých budov bychom tedy neměli dlouho čekat. 

Ostatně, neříkáme to jen my; doporučení International Energy Agency pro rychlé odstřižení ruského plynu jsou prakticky shodná. 

Od našeho protestu v roce 2014 jsme naši energetickou nezávislost na fosilních palivech prakticky neřešili. Teď bychom se měli chytnou za nos a začít na ni pracovat. Takže vládo, nebuďte trubky a podporujte obnovitelné zdroje a úspory.