Cesta k udržitelnějším výrobkům, lepším podmínkám v chovech zvířat či k větší ochraně práv pracujících může vést i přes nákupní košíky. Spotřebitelé dokážou mnohdy přimět korporace, banky či obchodní řetězce k rozhodnutí, že některé neetické či problematické aktivity, jako jsou třeba pálení fosilních paliv, kácení pralesů či destruktivní rybolov, nebudou tolerovat a podporovat.
Povědomí, že lidská činnost může mít výrazné negativní dopady na životní prostředí, welfare zvířat či životy lidí, se v posledních letech výrazně zvyšuje. A není tedy divu, že se i firmy, banky či obchodní řetězce začínají zajímat o způsob, jakým byly různé produkty vyrobeny či odkud byly dovezeny. Když se zhruba před deseti lety začala organizace Greenpeace zajímat, odkud pocházejí a jakým způsobem byly uloveny ryby, které se prodávají na českém trhu, obchodníci odpověď vůbec neznali. Od té doby se značení a množství informací na výrobcích výrazně zlepšilo a začaly se na nich objevovat různé certifikáty, které mají udržitelnost zajišťovat.
Bohužel ani to, že má zboží certifikát udržitelnosti či nějaký hezky vypadající “štempl” automaticky neznamená, že bylo vyrobeno s ohledem na životní prostředí, welfare zvířat či důstojné podmínky pracujících. Jsou certifikáty, které si firmy či podnikatelské svazy udělují samy, další mají příliš volná pravidla a umožňují různé výjimky či úlevy. A některé dobré systémy certifikace neustále čelí enormnímu tlaku na rozvolnění podmínek pro jejich získání, až se i v nich objeví nějaké mezery, které umožní držitelům certifikátů pravidla obcházet. Jeden příklad za všechny – dlouhodobě třeba selhává certifikace palmového oleje. Bohužel vyznat se v džungli různých certifikačních systémů a jejich aktuálních podmínek je pro spotřebitele či zákazníka prakticky nemožné. A někteří výrobci to vědí a zneužívají toho, aby svůj byznys udělali na pohled udržitelnější a společensky akceptovatelnější – takovému postupu se říká greenwashing – česky bychom mohli říci lakování na zeleno.
Greenwashing se ale neomezuje jen na označování výrobků, může být součástí různých PR kampaní, obchodních strategií firem či prohlášení politiků. Účinnou obranou proti takovým dezinformacím je určitá míra zdravé nedůvěry. Pokud vám firma, která byla dříve známá pro znečišťování životního prostředí či porušování lidských práv, najednou tvrdí, že je nejvíc eko a férová, nepřijímejte to automaticky, ale vždy se snažte ověřit, zda je to pravda a zda se skutečně změnila. My v Greenpeace se budeme greenwashingu dál věnovat a některé jeho příklady budeme odkrývat.
A co můžete udělat vy sami pro to, aby se situace měnila k lepšímu a firmy, banky a obchodní řetězce se chovaly odpovědněji? Zajímejte se, buďte aktivní a zjišťuje si informace. Ptejte se výrobců či obchodníků, jestli bylo zboží, které kupujete, vyrobeno udržitelně a jestli vůbec znají řetězec svých dodavatelů. Ptejte se bank, jakým způsobem spravují vaše finance a jestli jimi třeba nepodporují fosilní průmysl či byznys s palmovým olejem. A zapojujte se do spotřebitelských kampaní, které chtějí třeba omezit klecové chovy slepic či dovoz problematických komodit, kvůli kterým se kácejí pralesy.
Psáno pro přílohu Hospodářských novin.