Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) zveřejnil druhou část 6. hodnotící zprávy o stavu a vývoji klimatu. Zabývá se dopady klimatické změny na ekosystémy i nerovnoměrným rozložením zátěže na lidstvo, s těžším dopadem na nejchudší. Za emise skleníkových plynů, které produkují nejvyspělejší ekonomiky světa, platí dnes totiž zejména obyvatelé v rozvojových zemích. K nejzranitelnějším regionům patří Afrika a Blízký východ, které kvůli narůstajícím teplotám a malému množství srážek přicházejí nejen o pitnou vodu, ale i o tu užitkovou, která je zásadní pro zemědělství.
Smutným příkladem může být třeba Sýrie, kde došlo v důsledku klimatické změny ke katastrofální neúrodě, což se následně promítlo i do samotné ceny zemědělských surovin, které se tak staly nedostupným zbožím pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Nedostatek kvalitních potravin a nízké platy odstartovaly v Sýrii občanskou válku, ze které se světové velmoci snažily v rámci mocenského boje vytěžit maximum pro svůj těžební průmysl a ekonomický růst. Kvůli přetrvávajícímu suchu a válečným konfliktům se dnes navíc ještě téměř celá Sýrie potýká s dlouhotrvajícími výpadky elektřiny. Dokonce i bohaté čtvrti Damašku mají elektřinu jen ve čtyřhodinových intervalech, což k obnově ekonomiky a návratu k běžnému životu nestačí. Zkuste si jen představit, jak při takovém výpadku elektřiny funguje zdravotní péče, nebo jak se ve více než čtyřicetistupňovém vedru pracuje a žije lidem v neklimatizovaných budovách.
Sýrie však není jediná země, která trpí nedostatkem vody a kde klimatická změna vyústila v zemědělskou krizi. Pokud se naše planeta bude i nadále oteplovat, otázka potravinové bezpečnosti začne brzy trápit celý svět, čímž by došlo k prohloubení sociálních nerovností a opět se zvýšilo riziko ozbrojených konfliktů. Abychom zabránily nejhorším scénářům a fatálním dopadům klimatické změny na celosvětové úrovni, musíme začít více chránit naše přírodní bohatství a transformovat ekonomiky vyspělých států směrem k udržitelnosti. Ke zvýšení tuzemské produkce surovin a tím pádem i ke snížení dovozu zahraničních potravin pomáhají dnes například nově vzniklé chráněné oblasti v duchu Evropské strategie pro zachování biodiverzity do roku 2030. Bezzásahová území, kde udržujeme zdravě fungující ekosystém, totiž významným způsobem přispívají k ochraně opylovačů a zachování mimořádně cenných rostlinných i živočišných druhů. Členské státy EU se také v prosinci 2021 dohodly na reformě společné zemědělské politiky, dle které budou muset budoucí příjemci dotací vymezit 3 % orné půdy k ochraně biologické rozmanitosti.