Kolem současné situace na trhu s energiemi panuje nejenom velká nejistota, ale i nedostatek informací a různé bludy. Podívali jsme se na důležité otázky, které vám pomohou se v tématu zorientovat. Začněme tím nejpodstatnějším – jak pomoci lidem, kteří se kvůli extrémně drahému plynu i elektřině dostali do problémů.
Měla by být pomoc lidem kvůli vysokým cenám energií adresná, jak ji plánuje současná vláda?
Ano. Adresná finanční pomoc zaměřená na nejzranitelnější domácnosti je v tomto případě rozhodně efektivnější než pomoc plošná.
Jakým způsobem by tedy vláda měla pomáhat i domácnostem?
Kromě přímé finanční pomoci by měla vláda hledat možnosti, jak lidem pomoci ušetřit jejich vysoké výdaje za energie dlouhodobě. Lidé si například mohou elektřinu vyrábět sami, a tím ušetřit. Pokud si někdo loni bez jakékoliv dotace pořídil fotovoltaickou elektrárnu, vyrábí si dnes vlastní elektřinu pětkrát levněji, než kolik za ní teď od ledna většina českých domácností platí ČEZu či jinému obchodníkovi s elektřinou. A pak má smysl samozřejmě zlepšovat hospodaření s energií – tedy v první řadě kvalitně zateplovat. Mimochodem, české domácnosti spotřebují mnohem víc (o více než 60 procent) energie ve formě zemního plynu než ve formě elektřiny. Česká vláda by tedy měla přijít s plánem na to, jak udělat zateplování a instalaci solárních střech dostupné i nízkopříjmovým domácnostem, které si taková opatření nyní nemohou dovolit a v současné energetické krizi jsou nejzranitelnější. A financovat to může z výnosu z prodeje emisních povolenek, který bude díky rostoucí cenně povolenky mnohem vyšší, než se očekávalo.
Co zdražuje elektřinu a plyn?
Cenu elektřiny i plynu v loňském roce nám na té úplně základní, ale často opomíjené úrovni, zdražily dvě věci: globalizovaný kapitalismus a společný evropský trh s elektřinou. Lidé si bohužel často neuvědomují, že zemní plyn i černé uhlí jsou globálně obchodovatelné zboží, takže zvýšení jejich ceny v Asii nebo v Austrálii jen s velmi malým zpožděním ovlivní trh i u nás.
Pokud jde o ceny plynu, stalo se zjednodušeně to, že cena plynu na evropském trhu se začala potkávat s cenou zkapalněného zemního plynu (LNG) na východoasijském trhu. Velký vliv mělo i chování ruského Gazpromu: pronajal si v Evropě plynové zásobníky, které ale přes léto nenaplnil, a současně neprodává žádný svůj plyn na evropských spotových trzích (přijímá pouze dlouhodobé kontrakty). V době sílící hrozby vojenského útoku Kremlu proti Ukrajině je to dost pozoruhodná náhoda.
Cena plynu v důsledku toho narostla od ledna 2021 do září 2021 na dvojnásobek, do října téměř na čtyřnásobek a do 22. prosince na více než osminásobek. Pokud jde o cenu elektřiny, ta téměř přesně kopírovala horskou dráhu, po které uháněla cena zemního plynu. Ostatní faktory, jako růst ceny povolenky, na ní měly ve srovnání s cenou zemního plynu zcela druhořadý vliv.
Takže emisní povolenky nejsou viník současného zdražování?
Emisní povolenky se do ceny elektřiny promítají, ale to brutální zdražení před koncem roku neovlivnily vůbec nijak. Dá se to názorně ilustrovat na jednom velmi praktickém příkladu:
Během pouhých deseti dnů od 22. ledna 2021 do 1. ledna 2022 se staly dvě věci, které měly elektřinu podle předpovědí nepřátel Green Dealu a emisních povolenek zdražit:
1) v Německu definitivně zavřeli 3 tamní jaderné elektrárny (což je podle mě z hlediska ochrany klimatu škoda)
2) cena emisní povolenky stoupla ze 76,83 euro na 80,65 euro, tedy o 5 procent.
Cena elektřiny ovšem tyto předpovědi neposlechla, a za zmíněných pouhých 10 dnů se na pražské energetické burze (PXE) propadla z 326 euro/MWh na 122 euro/MWh, tedy o neuvěřitelných 63 procent. A proč se tak stalo? Protože ve stejném období klesla cena zemního plynu o 67 procent. Na těchto hodnotách se od té doby ceny na burze víceméně drží (situace ke 12. lednu 2022 – pozn. red.).
V čem jsou největší problémy současného systému? Co by se mělo změnit, aby ke zdražování nedocházelo?
Největší problém vidím v naší závislosti na globálních trzích s fosilními palivy. Krom toho, že spalováním těchto paliv ohrožujeme budoucnost našich potomků, poslední půlrok ukázal, že nám můžou udělat i pořádný průvan v peněžence. Řešením ale není jejich cenu nějak omezovat – to by mohlo dopadnout jako v Číně, kde regulace ceny uhlí vedla k nedostatku elektřiny a dokonce blackoutům.
Ve výhledu na nejbližší měsíce a roky by určitě pomohlo, kdyby EU nebo jednotlivé členské státy převzaly kontrolu nad provozem plynových zásobníků jako kritické infrastruktury, včetně zajištění toho, že budou před zimou plné. Pokud by plyn nakupovala EU ve velkém společně, snížilo by to ceny a zvýšilo stabilitu dodávek.
Skutečným řešením je ovšem fosilní paliva, včetně zemního plynu, co nejdříve z trhu vytlačit rozvojem obnovitelných zdrojů. Nové obnovitelné zdroje elektřinu už dnes elektřinu nijak nezdražují, ale zlevňují.
Zdraží energie Green Deal?
V první řadě bych rád zopakoval, že dekarbonizace nemá na nyní probíhající krizi cen energií prakticky žádný vliv. Naopak, jeho hlavní příčinou je zemní plyn, fosilní palivo, závislosti na němž bychom se naopak dekarbonizací měli zbavit. Nicméně špatně zvládnutá dekarbonizace by v budoucnosti mohla skutečně ceny energie zdražit. Je třeba proto důkladně ohlídat, aby evropská Zelená dohoda (tedy Green Deal) respektovala dva následující principy:
a) spravedlivá transformace – což neznamená nic menšího, než že hlavní náklady dekarbonizace neponesou nízkopříjmové domácnosti, ale bohaté obchodní společnosti (a to nejen energetické, ale například telekomunikační)
b) důsledně chránit evropský trh před tzv. uhlíkovým dumpingem – což znamená, že dovoz výrobků ze zemí, které nemají zpoplatněné emise skleníkových plynů na srovnatelné úrovni, jako EU, bude na vstupu na společný evropský trh zatížen odpovídajícím vysokým importním clem