Nedávno se dostal na naše televizní obrazovky dokumentární film produkovaný společností Netflix – Seaspiracy, který do hloubky prozkoumal, co způsobuje rychle se zhoršující stav světových oceánů. Dokumentární film sleduje britského režiséra Aliho Tabriziho na jeho cestě za zkoumáním dopadů, které má současný komerční rybolov na moře. Ukazuje, o co přijdeme, pokud dovolíme tomuto odvětví další nekontrolovatelný rozmach v různých koutech naší planety. Filmu Seaspiracy se budeme věnovat i v našem příštím webináři, kde můžete podávat konkrétní dotazy.
Poté, co viděl vše od lovu velryb přes devastaci mořského dna průmyslovými vlečnými sítěmi, od odstraňování žraločích ploutví až rybí farmy zamořené mořskou vší, Tabrizi dospěl k závěru (pozor, spoiler!), že oceány jsou ve velkých potížích a nejlepší způsob, jak může být v této otázce aktivní, je vyvarovat se konzumace mořských plodů. Tabrizi po zjištění, jak spletité a komplexní jsou globální dodavatelské řetězce mořských plodů dospěl k závěru, že neexistuje nic jako udržitelný rybolov, a přísahal, že se rybího masa nadobro vzdává.
Musím také přestat jíst ryby, když chci chránit oceány?
Film již vyvolal určitou kontroverzi (což nemusí nutně vadit) a podobně jako u jeho předchůdce – Cowspiracy – jsou některé informace či výroky, které v něm zazněly, zpochybňovány. Seaspiracy nicméně poukazuje na některé důležité problémy a není pochyb o tom, že oceány jsou ve velké krizi. V Greenpeace na to upozorňujeme již desítky let a Seaspiracy tak občas objevuje něco, co už bylo dávno objevené. Nebudu se tu pouštět do kontroly pravdivosti různých tvrzení zmíněných v Seaspiracy, ale chci zpochybnit myšlenku, že jediná věc, kterou mohou lidé udělat pro ochranu oceánů, je přestat jíst ryby.
V bohatých státech na globálním severu, například v USA a Evropě, kde máme lepší přístup k různým druhům potravin, bychom měli všichni jíst méně nejen ryb, ale všech živočišných produktů. Je to lepší pro planetu a je to lepší i pro nás.
Avšak tvrzení, že tohle je to nejlepší, co můžete udělat, nebo že je to jediná cesta k záchraně oceánu, je problematické, protože prostě nestačí, abychom změnili pouze jídelníček. Potřebujeme velkou systémovou změnu a potřebujeme ji rychle.
Napříč celým světem závisí přežití mnoha komunit na rybolovu, třeba u nás doma na Novém Zélandu nebo v Arktidě, kde není možnost si vypěstovat či koupit dostatek jiných potravin. Ne každý si může dovolit vyhnout se úplně mořským plodům a různé komunity díky udržitelnému rybolovu přežívají tisíce let, mnohdy i v nehostinných podmínkách. Z moře si neberou více, než potřebují. Všeobecný zákaz konzumace ryb by na tyto komunity dopadl tvrdě a nespravedlivě. Je to průmyslový rybolov, který je tady skutečným zlem. Ne drobní místní rybáři, kteří si berou pouze to, co potřebují, aby nakrmili svou rodinu a zajistili jí peníze na základní obživu.
Mnoho lidí na globálním jihu patří mezi ty nejohroženější na světě, čelí mnohým hrozbám včetně změny klimatu či právě nadměrného průmyslového rybolovu v jejich vodách, což jsou katastrofy, které jsou z velké části způsobeny privilegovaným globálním severem.
Obejít se bez ryb je skvělé, pokud to jde, ale naše skutečná síla spočívá ve spolupráci. Chceme-li situaci rychle změnit, musíme vyvinout tlak na globální vlády, aby změnily způsob, jakým dnes zacházíme s oceánem. Oceán nemá čas čekat na to, až se každý jedinec stane veganem.
Jaká jsou řešení problémů, na které nás Seaspiracy upozorňuje?
Řešení problému tak velkého, jako je krize oceánů, není jednoduché. Ale existují řešení, které podporují vědci, kteří už léta na problém upozorňují. Abychom mohli tato řešení implementovat, potřebujeme sílu lidí. Potřebujeme, aby se obyčejní lidé spojili a vytvářeli tlak na své vlády, aby chránily oceány pro nás všechny. Takto jsme již mnohokrát docílili změny. Takhle jsme například dostali Českou republiku do mezinárodní verybářské komise, kde hájí ochranu velryb, či prosadili přísná pravidla pro Společnou rybářskou politiku v EU.
Ochrana klíčových mořských oblastí před komerčním rybolovem – oblasti, které jsou známé migračními cestami, míst s velkou biologickou rozmanitostí a trdlišť, kde se mořští živočichové rozmnožují – je jedním z hlavních řešení, která vědci navrhli, aby zachránili oceán před kolapsem.
Organizace Greenpeace už v roce 2006 představila plán na vytvoření globální sítě oceánských rezervací na volných mořích. Nyní je šance tento plán prosadit. Smlouva o ochraně oceánů v OSN by nám dala možnost chránit 30 % světového oceánu před rybolovem a jinými hrozbami a dala by oceánům prostor, aby se mohly zotavit. Dobrá zpráva: dnes už díky fungujícím mořským rezervacím víme, že zotavení oceánů je možné a že k němu může dojít během několika desítek let, pokud podnikneme potřebná opatření teď.
Greenpeace již léta bojuje o globální smlouvu na ochranu oceánů a je velmi důležité, abychom získali nejsilnější možnou verzi této smlouvy. Pokud chcete dnes udělat jednu věc pro oceány nad rámec své individuální spotřeby rybího masa, připojte se ke kampani za zavedení mezinárodních oceánských rezervací.
Ellie Hooper má na starosti komunikaci oceánské kampaně v Greenpeace Nový Zéland. Text, který přeložila Michaela Rychetská, jsme upravili a doplnili informace relevantní pro Českou republiku.
Je čas vybudovat oceánské rezervace a dát naději našim oceánům a životu v nich.