Inspirativní příběhy z Maďarska a Chorvatska
„Sblížili jsme se s lidmi v sousedství a spřátelili jsme se,“ shrnuje Suzana Dobrić občanský boj na obranu parku v záhřebské čtvrti Savica. Obyvatelky a obyvatelé Savici se museli postavit hned proti dvěma projektům, které ohrožovaly stromy v jejich parku. Od té doby je pojí sousedské a kamarádské vztahy, nejsou jen cizími lidmi, kteří žijí vedle sebe.
„Už ani nepotřebujeme vyrážet do centra. Raději se zastavíme u sousedů na kávu nebo na pivo,“ popisuje Susana iniciativu Savica ZA Park. Motivace pro semknutější vztahy v sousedství přišla, když v roce 2016 vydal úřad povolení ke stavbě kostela na jediné zelené oblasti v okolí, kterou místní využívaly jako park.
„Neměli jsme námitky proti kostelu, ale proti jeho umístění místo zeleně. Nechtěli jsme o náš park přijít. Když svítí slunce, je tu plno lidí, a protože je dost prostorný, je to současně i jediné místo v okolí, kde si mohou děti v bezpečí vyhrát,“ doplňuje Susana.
Iniciativa se rozhodla tento projekt zastavit pořádáním protestů a různých akcí, při nichž se lidí scházeli v parku. Využili však i právní prostředky.
„Možná nejdůležitějším protestem byla akce, při které jsme naaranžovali nafukovací balonky do výšky plánované stavby, abychom ukázali, jak zásadně tento projekt okolí promění,“ líčí Susana Dobrić.
Plán stavby byl poté zrušen, ale záhy byli místní nuceni začít park bránit znovu. Vedení radnice chtělo park přebudovat a použít umělé materiály jako gumové povrchy a beton, které obyvatelé odmítali. Chtěli v parku zachovat stromy a co nejpřirozenější podobu.
„Postavili jsme se před stavební techniku a bránili jsme park vlastními těly. Museli jsme v parku tábořit 45 dnů, než starosta konečně odvolal svůj ničivý plán,“ vysvětluje Susana Dobrić z dvanáctičlenného jádra iniciativy.
Podobně destruktivní plán ohrožoval i oblázkové břehy Dunaje v Budapešti, které se málem navždy proměnily. Magistrát tady měl v úmyslu postavit mobilní protipovodňové stěny, které by chránily protizákonně postavené rezidenční budovy a hotely okolo Dunaje. Součástí projektu mělo být vykácení 1500 stromů a proměna dosavadní rekreační oblasti na nábřeží v zónu, kde by se dále stavělo.
„Chtěli jsme najít řešení, které by neničilo přírodu,“ uvádí Évi Kalló. Je členkou rady FÁK a Rómain, budapešťské aktivistické skupiny, které se povedlo uchránit kus přírody v centru maďarského hlavního města.
Občanské hnutí se zmobilizovalo v roce 2013, kdy uspořádalo první velkou demonstraci. Od samého začátku byli rozhodnutí vést své úsilí v pozitivním duchu. Po několika letech demonstrování začali organizovat příjemné akce vhodné i pro rodiny s dětmi, kde lidé mohli navázat bližší vztah s přírodou. „Sázeli jsme stromy, veslovali jsme a loni jsme na břehu vytvořili veřejnou pláž, přestože se v Dunaji nesmí koupat. Touto akcí jsme propagovali náš cíl, aby vznikla stálá dunajská pláž,“ líčí Évi Kalló, která se k iniciativě připojila v roce 2016.
„Bydlím v rezidenční oblasti jen pár set metrů od řeky. Nemám vlastní zahradu a okolí Dunaje je mým jediným kouskem přírody. Jako veslařka trávím na řece spoustu času. Bylo šílené představit si, že někdo chce pokácet spoustu stromů, když ve městě tak silně zažíváme dopady klimatické změny,“ dodává.
Vedle Budapešti a Záhřebu zažívají mnohá středoevropská města během léta vlny veder – a právě stromy mají v boji s horkem v ulicích nezastupitelnou roli. Méně vyprahlá města jsou důležitá i pro zdraví lidí, protože například snižují riziko úpalu a dalších potíží.
Évi Kalló a její skupina prosazuje obnovení stávajících protipovodňových bariér, což by situaci řešilo bez nutnosti kácet stromy a připravit břehy o přírodní podobu. Krokem správným směrem pro ně byla obměna vedení města v roce 2019.
„Předchozí starosta s námi odmítal mluvit, ale teď se můžeme zapojovat do územního plánování. Pořád musíme překonávat problémy. Současné vedení chce přírodní oblast zachovat, ale změna předchozích rozhodnutí je zdlouhavý proces,“ vysvětluje Kalló.
Podobně jako v Záhřebu vedly roky spolupráce za společným cílem k upevnění vztahů mezi sousedy. „Dnes spolupracují místní obyvatelé a obyvatelky s veslaři, majiteli restaurací a dalšími skupinami, jimž na tomto místě záleží. Diskutujeme o tom, jak by to tady mělo vypadat za dvacet let,“ doplňuje Kalló.
Mezitím jsme dostali zprávu z Chorvatska od Susany Dobrić, že jejich park byl právě označen cedulí, a to znamená definitivní ujištění, že zůstane. Městská rada tuto plochu oficiálně vyhlásila za park a pojmenovala ho po slavné herečce ze začátku 20. století, Mariji Ružička Strozzi. To znamená navíc i další vítězství pro místní obyvatelky a obyvatele, protože v Záhřebu zatím nese jména významných žen jen velmi málo ulic.
Oběma iniciativám jejich úsilí přineslo potřebný dojem komunity a sousedství. „Místní se teď víc starají i o další témata v okolí, například o školu, která není v nejlepším stavu. Když se jako komunita organizujeme, můžeme lépe hájit naše zájmy,“ uzavírá Susana Dobrić.
Greenpeace je organizace, jejíž práce by byla nemyslitelná bez pomoci dobrovolníků.