Věděli jste, že uhlíková kalkulačka je marketingový produkt ropného gigantu, který má za cíl odvádět vaši pozornost od opravdových příčin klimatické krize? Nevěděli? Tak čtěte…
Slyšel jsi někdy termín “greenwashing”? Používá se v případě, kdy velké korporace produkující odpady a znečištění používají pro svoje produkty označení jako “zelené” nebo “bio” produkty, případně když se snaží svou vinu za znečišťování planety přehrát na stranu spotřebitelů, nebo jak rádi říkají – konzumentů.
O té druhé, ve skutečnosti však mladší formě “greenwashingu”, se hovoří už od začátku sedmdesátých let, kdy americké televizní kanály ovládla jímavě temná reklama o Americe, zaplavené plastovými odpadky, doprovázené heslem – “Lidé znečišťují. Lidé mohou i přestat”. Heslo samotné lze těžko rozporovat, pokrytectví této reklamy však vyjde na povrch v okamžiku, kdy zjistíme, že do té doby neznámou neziskovku Keep America Beatiful, která výrobu i umístění reklam platila, sponzorovaly takřka výhradně firmy jako Coca-Cola, Pepsi-Co a Anheuser Busch Companies, tedy producenti miliard plastových lahví, které teď chtěli, aby po nich začali lidé uklízet. Protože podle jejich logiky, není problém jejich masová nadvýroba, ale spotřeba. Kam vedl tento přístup postavený na premise, že všechno vyřeší trh, vidíme dnes, kdy je nadvýroba plastu už neudržitelná a země všude na světě musí nejen řešit recyklaci, ale také přijímat regulační zákony pro jeho produkci.
Za klimatickou krizi nemohou ropní giganti, ale tvoje chování. Vážně?
Ještě lépe je tato snaha vyvinit se z neudržitelné situace vidět na dlouhodobé marketingové snaze firmy British Petroleum (BP), v rámci které vznikla i dnes populární “uhlíková kalkulačka”. Do veřejného prostoru byla uvedena v roce 2004 marketingovou agenturou Ogilvy & Mather, placené právě BP. Jejím smyslem bylo posoudit, jak běžný život – nakupování potravin a oblečení, odebírání energie či jízda do práce – ovlivňuje probíhající klimatickou změnu a ohřívání planety. “Uhlíková kalkulačka” se sama od sebe nechytila (za dva roky od jejího zveřejnění na ní vypočítalo svou uhlíkovou stopu jen 278 000 lidí), pomohla ji až následná reklamní kampaň v roce 2006, která byla podle některých jedna z nejúspěšnějších, ale také nejklamavějších kampaní všech dob. Podařilo se jí totiž dostat pojem „uhlíková stopa spotřebitele“ do běžné komunikace, jako relevantní argument při boji proti klimatické krizi. Podrobnosti případně zde.
Je to past, do které kráčíme s úsměvem
Jenže pozor, podle mnohých šlo a pořád jde pouze o rétorickou past, která je sice sama o sobě „neškodná“, ale má manipulovat obecné myšlení k tomu samému obrazu, jako v úvodu zmíněná reklama. “Uhlíková kalkulačka” totiž měla odvést pozornost od skutečného viníků situace, mezi které patřila a stále patří také firma BP. A tak zatímco se počítaly uhlíkové stopy bezdomovců, matek v domácnosti či dělníků jezdících do práce autobusem, BP ordinující společnosti “nízkouhlíkovou dietu” produkovala dál obrovské množství fosilních paliv (zemního plynu a ropy), aniž by sama sebe omezovala. V roce 2005 produkovala 4 miliony barelů denně v roce 2019 3,8 milionu denně – pěkná dieta, ne? V minulém roce navíc BP koupila „největší akvizici za posledních 20 let“, nové zásoby ropy a zemního plynu v západním Texasu, což ještě víc posílilo její pozici ropného giganta.
Pravdou je, že BP v roce 2018 investovala i do obnovitelných energií, ovšem jen 2,3 procenta svého rozpočtu. Šestá největší energetická firma na světě však na tyto zdroje nakonec přece jen z ropy hodlá přesedlat. Uhlíkově neutrální hodlá být do roku 2050, tedy asi 45 let poté, co to požadovala po veřejnosti. Zkrátka, kdybyste potřebovali příklad k tvrzení, že někdo káže vodu a pije víno, zadavatel projektu první “uhlíkové kalkulačky”, společnost BP je právě takovým příkladem. Další nekalé praktiky fosilního průmyslu jsou jasně zřetelné například u firmy Exxon Mobile, ale i u „kyperské“ firmy Severní energetická.
Na co je světu uhlíková kalkulačka?
Svou uhlíkovou kalkulačku má dnes slovenská prezidentská kancelář, globální korporace jako Google i obyčejní lidé, kterým není lhostejný osud planety trpící klimatickými změnami. A samozřejmě není nic špatného na tom, když se jednotlivci, nebo kolektivy snaží na základě údajů “uhlíkové kalkulačky” přemýšlet o tom, jak mohou žít tak, aby zároveň neničili planetu.
K uhlíkové kalkulačce však musíme přistupovat s vědomím, že jejím původním účelem bylo hodit vinu za klimatickou krizi z fosilních korporací na lidi. A vzbudit dojem, že spotřebitelská veřejnost může svým chováním zásadním způsobem přispět ke snížení uhlíkových emisí, zatímco fosilní společnosti budou nadále pokračovat v drancování přírodních zdrojů, jejichž spalování se na jejich tvorbě podílí zásadně a pro planetu ničivě.
Přestože je „uhlíková kalkulačka“ dobrá pomůcka k tomu, aby začal člověk přemýšlet o tom, jak problematická je zbytečná spotřeba, hlavním důvodem jejího vzniku je manipulace celkového pohledu na jednu z největších environmentálních hrozeb naší doby. BP prostě chtěla, aby odpovědnost za globálně narušené klima přijala veřejnost, stejně jako se o to v sedmdesátých letech pokusili výrobci plastů. Osobní zodpovědnost totiž nic nevyřeší a pokud chceme skutečnou změnu, musíme řešení hledat v systémové regulaci.To je ostatně vidět i na projektu uhlíkové kalkulačky, kterou v České republice vytvořili kolegové z neziskové organizace CI2. Schválně si ji zkus. A na konci uvidíš, že i když budeš žít asketickým životem a mít uhlíkovou stopu srovnatelnou s bangladéšským rolníkem, na konci ti k tvým ročním emisím, které souvisejí s životním stylem, nekompromisně přistane zhruba 5 tun emisí CO2 z průmyslu a uhelné energetiky, které se rozpočítávají zvlášť na každého obyvatele. Snížení emisí je tedy hra, v níž můžeme být sami za sebe dobří a můžeme se v ní zlepšovat, ale pokud nebudeme regulovat fosilní průmysl a velké znečišťovatele, nikdy nevyhrajeme.