Po několika měsících, ve kterých politici, média i lidé řešili hlavně dopady koronavirové krize, se na pořad dne dostává i řešení krize klimatické. Na podzim nás čekají klíčové momenty a rozhodnutí, která odpoví na otázku, zda svět má stále naději zastavit globální oteplování a vyhnout se tak těm nejděsivějším dopadům změn klimatu či zda kapitulujeme a naplní se ty nejkatastrofičtější scénáře.
Výchozí stav není příznivý, planeta se otepluje rychleji, než jsme ještě před několika málo lety předpokládali. Aktuálně směřujeme k oteplení o více než o 4 °C do konce století. Prakticky celý svět se v roce 2015 v Paříži dohodl, že je nutné udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Už oteplení o 1,5 stupně by mělo závažné následky, oteplení o dva stupně by mohlo být v mnoha oblastech katastrofické, natož pak oteplení ještě větší.
Od té doby také pravidelně slýcháme, že omezit globální oteplování na 1,5 stupně vyžaduje rychlé, dalekosáhlé a bezprecedentní změny ve všech oblastech společnosti. Především pak v oblasti energetiky, průmyslu, stavebnictví, dopravy či obhospodařování krajiny. Tyto změny ale nepřicházejí, nebo jsou jen kosmetické a pomalé. A emise skleníkových plynů rostou i nadále.
Podzim 2020 tak může být bodem zlomu, či potvrzením kapitulace na dosažení cílů Pařížské dohody. Minimálně v EU a Česku. Ale to co se odehraje zde, bude mít zásadní dopad i na zbytek světa. Bez EU se ostatní státy světa totiž jen těžko rozhoupou ke nutné klimatické akci. A co že jsou ty klíčové momenty na evropské i české scéně, které mohou být pověstným bodem zlomu?
1. Klimatické cíle 2030 a Klimatický zákon
Členské státy EU předložily svůj návrh společně. Zavázaly se snížit emise o 40 % do roku 2030 oproti roku 1990. Nicméně pokud srovnáme tento cíl s doporučením zprávy IPPC, tedy snížit emise o 45 % – ovšem vůči roku 2010, je naprosto zřejmé, že stávající závazky Česka a celé EU jsou naprosto nedostatečné – jak pro udržení oteplení nejen o 1,5 °C, ale i o 2 °C. Proto chce většina států EU klimatické cíle navýšit alespoň na úroveň 50-55 % snížení emisí oproti roku 1990. I to je však málo pro udržení oteplení o 1,5 °C. Cíl by měl být okolo 65 %, což podporuje nejen Greenpeace a vědecká komunita, ale i část europoslanců. Například Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu schválil a doporučil snížení o 60 %.
Pro Česko by navýšení cílů do roku 2030 nemělo přitom představovat zásadní problém. Po odstavení velké části těžkého průmyslu po roce 1989 jsme zažili skokový propad emisí a 40% snížení pro nás není žádná výzva. Jak uvádí Zpráva o ŽP za rok 2018: „Emise skleníkových plynů v ČR v období 1990–2017 poklesly o 35,1 % a o 0,9 % v meziročním srovnání, a to i přes meziroční růst HDP o 4,4 %.” Navíc i oficiální vládní dokumenty, jako je Politika ochrany klimatu, schválená ještě před vydáním klíčové zprávy IPCC o 1,5 °, počítají do roku 2030 se snížením emisí o 50 %. A v lednu schválený Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu vypracovaný ministerstvem průmyslu a obchodu počítá se snížením o 47,9 procent.
Avšak nyní, když přišlo na lámání chleba, jakékoliv navýšení klimatických cílů odmítáme, stejně jako jsme před rokem odmítali závazek uhlíkové neutrality do roku 2050. Tlak veřejnosti, ekologických organizací a vědců pomohl změnit názor českého premiéra a k uhlíkové neutralitě jsme se zavázali. Proto i na podzim nesmíme mlčet a být pasivní.
Přidejte se k naší kampani Zdravá budoucnost, napište premiérovi nebo svému europoslanci. O navýšení cílů bude totiž spolurozhodovat Evropský parlament a Evropská rada, tedy lídři členských států. Evropský parlament bude o návrhu hlasovat v týdnu od 5. října a lídři členských států se sejdou 17. a 18. října a na agendě budou mít kromě navýšení cílů i Klimatický zákon.
To, jakým způsoben se EU postaví ke klimatickým závazkům, bude mít klíčový dopad i pro zbytek světa. Klimatické cíle jsou jedním z hlavních témat summitu EU-Čína a před námi je také odložený klimatický summit OSN, kde jednotlivé státy budou předkládat klimatické závazky do roku 2030. Včasné navýšení evropských cílů je bezpodmínečně nutné pro to, aby tak učinila i Čína a zbytek světa.
2. Národní hospodářská strategie 2030 a Národní plán na podporu oživení a odolnosti
Je potřeba nejen rychle snížit naše emise, ale také zvýšit odolnost krajiny a lesů a jejich schopnost ukládat uhlík, což je i kvůli usychání lesů a kůrovcové zkáze velmi obtížné. Nic z toho se neobejde bez podpory státu, ať už vytvořením potřebných podmínek či přímou i nepřímou finanční podporou. Zvyšování klimatických cílů musí být také doplněno i zvýšením našich cílů v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti. Právě na podzim bude vláda rozhodovat o Národním plánu obnovy, jinými slovy o tom, jakým způsobem naloží ze zhruba 182 miliardami korun, které získá z nového unijního nástroje na podporu oživení po koronaviru. K tomu si budeme moci ještě od EU půjčit více než 400 miliard.
Otázkou zůstává, jak Česko tyto peníze utratí. Zda peníze vynaloží na přechod k moderní bezuhlíkové ekonomice či zda podlehne tlaku všemožných lobbistů a bude se opakovat případ finanční podpory korporacím typu Smartwings, ovšem v mnohem větším měřítku, nebo zda se do plánu obnovy dostanou bizarní a nesmyslné projekty typu kanál Dunaj-Odra-Labe.
I zde záleží na vás a vašem hlasu. Zapojte se do kampaně Greenpeace spoluproklima, sledujte aktuální vývoj a pomozte nám vládu dotlačit ke smysluplnému plánu. Nebo se můžete inspirovat ve Francii. Francouzská vláda projednává 146 nových opatření, jak snížit emise. Vtipem je, že tato opatření jsou inspirována přímo francouzskými občany a občankami. Napište přímo ministru Havlíčkovi nebo některému ze členů Národní ekonomické rady vlády (NERV), která se bude ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu podílet na přípravách Národní hospodářské strategie do roku 2030 a Národního plánu na podporu oživení a odolnosti.
3. Uhelná komise – harmonogram útlumu spalování uhlí
Uhelná komise je poradní orgán vlády ČR, který by měl zhodnotit budoucí potřebu spalování uhlí k výrobě energie. Jeho cílem je navrhnout vládě postup útlumu využití uhlí. Nejočekávanějším výstupem Uhelné komise je doporučení data, ke kterému by se v Česku mělo úplně ukončit spalování uhlí.
Komise má 19 členů, předsedá ji ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. V komisi je i zástupce Greenpeace Jan Rovenský. Původně měla komise své doporučení zveřejnit již v září, to se ale patrně o několik měsíců posune.
Každopádně je žádoucí, aby doporučení komise bylo v souladu s cíli Pařížské dohody. Studie vědecké společnosti Climate Analytics, která spočetla, jak rychlý má být odklon od uhlí, aby bylo dosaženo cíle maximálního nárůstu teploty o 1,5 °C. Propočty mimo jiné ukazují, že Česko ani v budoucnu, pokud nepřijde rychlá změna energetiky, nebude plnit cíle dohody, protože zatím plánuje těžit a spalovat uhlí několik dalších desítek let.
Pro splnění cílů Pařížské dohody musí s uhlím skončit celý svět do roku 2037. Vyspělé státy – kam se samozřejmě počítá i ČR – musí podle studie skončit s uhlím kolem roku 2031. Z hlediska závazků, které pro nás plynou z Pařížské dohody – a zároveň s ohledem na technologické možnosti Česka – by měly být podle návrhu Greenpeace odstaveny všechny hnědouhelné elektrárny do roku 2030 a zbytek uhlí by se měl přestat spalovat i v teplárnách nejpozději do roku 2035.