A uhlobaroni v komisi zůstat mohou?

Nedávno na stránkách MF Dnes vyšla kritika mého zapojení do akce Greenpeace na rypadle v dole Vršany z pera Jana Ference, který je znám především nezištnou a dlouholetou obhajobou zájmů uhlobarona Pavla Tykače. Prý je sprosťárna, že lezu na rypadlo a zároveň pracuji ve vládní Uhelné komisi. Jenže panu Ferencovi asi uniklo, že Uhelná komise doly vůbec neřeší. My jsme to sice navrhovali, protože řešit jen spalování uhlí a ne jeho těžbu nám přijde nesystémové a problematické, ale byli jsme přehlasováni.

Pokud jde o námitku, že Greenpeace nemá v komisi co dělat, protože požaduje rychlý konec doby uhelné, to náhlé a silné rozhořčení nechápu. Není to snad žádné velké překvapení. Greenpeace mělo tentýž požadavek ještě předtím, než jsem do něj před patnácti lety nastoupil. A stejný požadavek máme už od začátku i v Uhelné komisi, která by měla konec uhlí – tedy minimálně jeho spalování – naplánovat. Očekávat, že budu patnáct let požadovat konec uhlí a pak najednou přestanu, když mě přizvou do komise, která ho řeší, je lehce absurdní.

Pokud jde o samotné scénáře útlumu uhlí, pan Ferenc píše, že ať už vyjdou jakkoli, budou podle nás špatné. To ale není pravda. Již na jaře ČEPS pro první pracovní skupinu zpracoval pět scénářů. Dva z nich počítaly s úplným koncem uhlí v roce 2035, tedy v souladu s našimi požadavky. Proč bychom je tedy měli, u všech plantážníků, odmítat?

Klimatická věda hovoří jasně – abychom zabránili nejhorším dopadům změny klimatu na lidskou civilizaci, měl by svět skoncovat s uhlím v roce 2037. Rozvinuté země včetně těch evropských, které mají historicky největší zodpovědnost za vypuštěné emise skleníkových plynů – by měly jít příkladem a skončit už kolem roku 2030. Proto Greenpeace navrhuje, aby se Česká republika co nejdříve zbavila třetiny uhelných elektráren, které nepotřebujeme. V nich vyrobenou elektřinu totiž dlouhodobě vyvážíme – v posledních 10 letech jsme vyvezli více elektřiny, než spotřebovaly všechny domácnosti. Zbývající velké uhelné elektrárny můžeme zavřít a nahradit čistými zdroji do roku 2030. Do roku 2035 by pak měl postupně skončit i ten zlomek uhlí, který ještě v systému zbude – tedy uhelné teplárny. 

Nejedná se tak o zastavení těžby a spalování uhlí ze dne na den, ale postupný útlum v následujících deseti až patnácti letech. Za sebe můžu říci, že rok 2035 je nejzazší termín, pro který v Uhelné komisi zvednu ruku, a zároveň doufám, že pro konzervativnější kolegy v komisi by to mohl být nejranější termín, který by mohli podpořit, a najdeme tak kompromis.    

Tím se dostávám k faktu, že nejsem zdaleka jediný, který má v Uhelné komisi jasnou představu, jak rychlý či pomalý by útlum uhlí v Česku měl být. Premiér Babiš si sice nepřál, aby v komisi byli zástupci uhelných firem, ale oni se tam dostali oklikou přes podnikatelská sdružení či odborové organizace. V současném složení je Uhelná komise výrazně vychýlená v jejich prospěch. Někteří z nich dělají, co mohou, aby ke konci uhlí došlo co nejpozději. Bylo by tedy fér, pokud by mělo odcházet z Uhelné komise Greenpeace, aby odešli i zástupci uhelných firem. Mohlo by se ale pak stát, že by tam ministři zůstali sami jen se svými úředníky a zástupci krajů, a to ještě ne všech. Třeba Ústecký kraj totiž zastupuje v druhé pracovní skupině komise vrchní lobbista Tykačovy firmy Seven Energy.

Kratší verze textu vyšla v deníku MF DNES.