Dva mohutné sloupy valícího se kouře a páry z uhelných elektráren Prunéřov jsem před patnácti lety sledovala každý den na cestě vlakem z rodného Chomutova na střední školu v Kadani. Dnes to bylo naposledy. Až sem příště přijedu, jeden ze sloupů zmizí: jedna z prunéřovských elektráren bude odstavena a žádné emise do ovzduší už nevypustí. Stala se tak první uhelnou elektrárnou v ČR, která úplně skončila. Z těch velkých jich zbývá ještě devět. Které půjdou na řadu jako další? A kdy to bude? I o tom zde před několika dny jednala vládní uhelná komise.
Elektrárny Prunéřov a přilehlý uhelný důl Nástup Tušimice leží na místě, kde dříve stávala obec Prunéřov. Ta vznikla už v 13.století a byl zde kostel, zámek, škola i pivovar. I když z obce ještě pár domů zbývá, v 60.letech 20.století jí většina padla za oběť těžbě uhlí a stala se tak jedním z 82 měst, které byly u nás kvůli uhlí nenávratně zničeny.
Uhelná komise, mezi jejímiž členy je také náš kolega Jan Rovenský, poprvé zasedla na konci srpna loňského roku. Při každém jejím jednání se před budovou scházejí desítky lidí, aby jí připomněli, že je v zájmu nás všech, abychom uhelnou energetiku opustili co nejdříve. Samotná těžba uhlí je bezohledným zásahem do krajiny, ohrožuje lidské domovy, dostupnost vody, znečišťuje vzduch prachem a nedovolí lidem v okolí klidně spát kvůli hluku. Spalováním uhlí v elektrárnách navíc energetické korporace ničí křehké klima, což má už teď katastrofální dopad na všechny lidi i ekosystémy na planetě. U nás pociťujeme hlavně drastické sucho, které je nejhorší za posledních 500 let.
Je na nás všech, abychom dohlédli na to, aby spalování uhlí ukončili nejpozději v roce 2035, kdy by se měly odstavit poslední teplárny.
Tentokrát se uhelná komise rozhodla opustit pohodlí Strakovy akademie v Praze a vydala se na Chomutovsko. To ale neodradilo studentky a studenty z hnutí Fridays for Future, známého svými pátečními stávkami, aktivisty a aktivistky z hnutí Limity jsme my a Extinction Rebellion a vysokoškolské studenty a studentky z Univerzit za klima.
Když ráno v 8 hodin přijížděli členové a členky komise auty na jednání do elektrárny, stáli už před branou a vyzývali je, aby si zatočili na výherním kole štěstí a vybrali tak další elektrárnu, která bude uzavřena a z klobouku vytáhli rok, kdy se tak stane. Celé představení doplnil živý smyčcový hudební doprovod a transparent s nápisem “Jedna zavřená elektrárna konec uhlí nedělá”. Kolem dokola pak rozložili stovky bot s transparenty od “neviditelných” demonstrantů, neboť v době koronavirové zdravotní krize je účast lidí na protestech omezena.
Když odpoledne jednání včetně slavnostního loučení s elektrárnou skončilo, dozvěděli jsme se, že hlavním kritériem pro utlumování činnosti elektráren má být to, jaký dopad mají na ničení klimatu. To je jistě dobrá zpráva, protože to znamená, že druhé a třetí místo v odstavování by měly vyhrát nejšpinavější elektrárny u nás, Počerady a Chvaletice. Ty by v disciplíně mizerné účinnosti Prunéřov I. dokonce předběhly, protože jsou ještě méně efektivní. Bolestivě otevřenou otázkou ovšem zůstává, kdy se tak stane. Podle nás by to mělo být nejpozději v roce 2023.
Když jsme v roce 2007 poprvé vylezli na komín elektrárny Prunéřov II., neuměla si veřejnost ani politici představit, že uhlí jednou skončí. Dnes už je to fakt, který nepopírají ani ministři ani ČEZ samotný a konec uhlí podporuje podle průzkumů veřejného mínění většina Čechů a Češek. Na příkladu konce elektrárny Prunéřov pak vidíme, že to jde a není to vůbec složité.
Ale zvyk je železná košile a láska k uhelným technologiím natolik mocná čarodějka, že někdy politiky a energetické korporace nutí naopak životnost elektráren skandálně prodlužovat. Je tedy na nás všech, abychom dohlédli na to, aby spalování uhlí ukončili nejpozději v roce 2035, kdy by se měly odstavit poslední teplárny. A abychom úspěšně přešli na čisté obnovitelné zdroje a postarali se o všechny pracovníky uhelného průmyslu, kteří si zaslouží důstojnou a bezpečnou práci v perspektivnějších odvětvích.
